Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jak utéct z českého vězení

Česko

  7:00
PRAHA - Rostislav Roztočil a Roman Čabrada utekli z věznice na Borech před čtrnácti dny. Jak útěk přesně probíhal popsal LN Philipp Janýr, který s Roztočilem mluvil několik hodin ve Vídni.

Philipp Janýr foto: TV Nova (pořad Na vlastní oči)Reprofoto

Kdo útěk naplánoval? Čabrada nebo Roztočil?

Útěk naplánoval Čabrada do detailu s dalším spoluvězněm. Ten byl ale přeložen. Náhradníkem byl pan Roztočil. Dlouho o tom přemýšlel a když zjistil, že nebude nikdo zraněn, souhlasil.

 

Jak dlouho trvaly přípravy?

Asi čtyři měsíce. Museli totiž sehnat z venku řadu věcí - mobilní telefon nebo ventilátor, který hnal do palety, ve které unikli, vzduch a baterky do něj.

 

Jak ty věci do věznice dostali?

Pan Roztočil mi na to řekl: „To víte, ti lidé, kteří tam pracují, jsou taky jenom lidé a s každým se jde domluvit. Mohl za to podle něj ředitel věznice. Nastavil ten systém tak, že bachaře demotivoval.

 

Jak samotný útěk probíhal?

Vlezli do připravené palety a jeden vězeň ji zabalil do fólie a zajistil páskami.  Část věcí dal pan Roztočil vězňům, ale většinu si sbalil do ruksaku - on se prostě stěhoval. Vzal si svou bibli, rádio, léky a troje různé oblečení - tepláky a oblek. Bednu pak náklaďák vyvezl ven.

 

Jak to vypadalo dál?

Auto sice kontroloval dozorce se psem, ale paleta byla v igelitu a větrák hnal vzduch dovnitř, takže na nic nepřišel. Nikdo nevěděl kam auto jede. Pokud by jelo rovnou do Německa, Čabrada měl domluvené, že jeho známý bude fingovat nehodu, aby náklaďák musel zastavit a oni mohli utéct. Do Německa nechtěli, věděli, že hranice budou hlídány. Náklaďák ale zastavil v překladišti jen kousek od věznice, takže to nebylo zapotřebí.

 

Znamená to, že na útěku jim pomáhal někdo z venku?

Čabrada měl domluveny celkem tři auta. Hned poté, co z překladiště odešli skladníci, oba vylezli z ukrytu, převlékli se do tepláků a Čabrada mobilem zavolal svého známého. Čekali na něj v parku u věznice. Potkala je vězeňská doktorka, ale nepoznala je.

 

Jak se dostali na hranice?

Čabradův kamarád je odvezl do Českých Budějovic. Tam se převlékli do obleků a vlakem odjeli do Českých Velenic. Auto jelo za nimi a dokonce ho zkontrolovala policie. Ve Velenicích do něj nasedli a nechali se odvézt k hranicím. Do Rakouska přešli po kolejích.

 

Jak jste se Roztočilem ve Vídni potkal?

O útěku jsem dopředu nevěděl. Přečetl jsem si to v novinách, ale bylo mi jasné, že Roztočil má na Vídeň vazby a mohl by utíkat právě sem. Prověřil jsem pár jeho kontaktů a našel jsem ho. Oba přespali u lidí z jedné charitativní organizace.

 

Věděli, že jde o uprchlíky?

Nejdřív ne, ale někdo z těch dvou jim to ve čtvrtek řekl. Čabrada pak sehrál habaďůru, rozbrečel se, tvrdil, že nechtěl utéct, a že toho lituje. Nakonec mu po pomohla paní, které zemřel syn v jeho věku. Odvedla ho v pátek na nádraží a Čabrada pak odjel. Pravděpodobně do Itálie, jak plánoval.

 

Jak dlouhom jste s Roztočilem mluvil?

Asi pět hodin v pátek. Hned poté odjel k sestře do Německa.

 

Nešel jste na policii. Proč?

Pan Roztočil mi řekl, že není na útěku, a že se v pondělí chce ohlásit v Německu u státního zástupce. Kromě toho vím, že byl odsouzen v 80. letech ve své nepřítomnosti - už z tohoto hlediska ho považuji za nevinného člověka. Česká policie už také v té době věděla, kde Čabrada a Roztočil jsou.

 

Kdo je o tom informoval?

Lidé u kterých oba přespali, mi zavolali, že Čabrada všeho lituje a chce zpátky. Tak jsem se mu rozhodl vyhovět. Chtěl jsem ho hlavně oddělit od pana Roztočila, aby mu něco neudělal. Čabradovi jsem chtěl nabídnout, že se může vrátit a nebude za to nijak potrestán. Spojil jsem se proto s panem Klímou z televize Nova a ten informoval policejního prezidenta. Ten ale odpověděl, že nic slíbit nemůže. Jeho odpověď ale přišla stejně už v době, kdy  Čabrada zmizel.

 

Jaké máte vztahy k panu Roztočilovi?

Poprvé jsem ho viděl až před čtrnácti dny po jeho útěku. Ale v roce 2004 jsem pro spolek Šalamoun rešeršoval určité údaje kolem případu pana Roztočila. To bylo první seznámení s jeho osobou.

 

Nikdy dřív jste se s ním nesetkal?

Já ne, ale můj otec Přemysl Janýr ano. Otec dělal v osmdesátých letech pro rakouský úřad vlády - staral se o uprchlíky. Pan Roztočil žil tehdy ve Vídni, ale jeho děti a manželka zůstali v Čechách. Někdy na začátku osmdesátých let jeho žena zemřela a otec panu Roztočilovi pomohl dostat děti do Rakouska.

Autoři: