V celé smutné epopeji českých státních financí nepředstavoval úterek přelomové datum. Rozpočet s nejhorším schváleným schodkem v dějinách České republiky by to byl tak jako tak. Jeho prvenství bylo ovšem pojištěno tím, že loňský návrh pracoval s nerealistickým odhadem hospodářského růstu, což sociální demokraté neopomínají exministru Kalouskovi připomínat; co se týče skutečného schodku, bude zřejmě držet primát letošek.
Zhruba šest až osm miliard, o které je deficit větší, skutečně není částka, která by měnila naši fiskální pozici. Z mandatorních výdajů se už taky kradlo nejednou. Peníze navíc by si policisté, učitelé či zemědělci od slabé vlády asi stejně nějak vykřičeli, ostatně je třeba počítat s tím, že k tomu některé další k nátlaku disponované skupiny v následujících měsících přikročí. Jestliže se nepodařilo zamezit zvyšování platů teď, když je prakticky nulová inflace, kdo se tomu postaví příští rok, kdy ceny stoupnou už jen kvůli zvýšení DPH obsaženém v Janotově balíčku?
Fiskálnímu riziku pro příští rok v této chvíli nemohlo zabránit ani sebedisciplinovanější jednání poslanců. Každému je jasné, že i Janotův balíček, jakkoli řízl do povinných výdajů, byl právě jen ořezáváním a k obrácení hrozivého trendu, kdy mandatorní výdaje požírají čím dál větší část státního rozpočtu, jsou potřeba hluboké změny zákonů. A na ty teď nebylo ani pomyšlení.
Třtinou ve větru Pravý význam rozpočtového jednání nalézáme v symbolické rovině. Ukázalo v plné síle cílevědomý tah ČSSD, proti němuž je ODS třtinou ve větru. Od pádu vlády si Paroubek systematicky buduje pozici na zádech ODS.
Začalo to rychlým sestavením úřednické vlády. Ta rychlost byla vydávána za výraz státnického odhodlání, ve skutečnosti byla spíš výsledkem lehkomyslnosti. Topolánek uspokojen tím, že se mu podařilo zachovat na úřadu vlády Dalíkova přítele Nováka, si vůbec neuměl představit, jak rychle a kompletně se nenápadný
Rozpočet překvapením není, to bezradnost ODS překračuje meze
statistik ve Strakovce emancipuje a jak slabou pozici ve vládě, kterou je nucena podporovat, bude ODS mít.
V létě a na podzim následovalo defilé událostí, kdy se ostatní aktéři nechovali tak, jak by potřebovala ODS. Ta se tvářila asi jako hospodář zaskočený tím, že kuna nedodržuje dohody a stále hubí slepice v kurníku. Nejprve Kalousek se Schwarzenbergem vyrukovali s TOP 09 a kupodivu se nestali tou českou CSU, která by na Moravě doplňovala hlasy pro modrou CDU, jak si to Topolánek maloval, ale začali přetahovat voliče ODS. Pak Paroubek zrušil předčasné volby, za kterýžto zcela nehorázný krok ho nestihl žádný politický trest - mimo jiné proto, že k jeho veletoči nápadně mlčel expředseda ODS na Hradě. Ten si vzápětí vymohl na Evropské unii výjimku z Listiny práv, kterou by evropští stratégové ODS byli bývali rádi vyjednali sami, ale neměli na to. Teď mohli jen přihlížet tomu, jak Klaus triumfuje, zatímco jejich strana krvácí na schvalování nemilované Lisabonské smlouvy.
Na podzim přišel ministr financí Janota s návrhy na sanaci rozpočtu, jejichž náklady ponesou do značné míry vrstvy, jejichž zájmy se snaží ODS zastupovat. A zatímco ODS vymazávání svého někdejšího reformního batohu stoicky přihlížela a mluvila o zodpovědnosti za stát a dodržování dohod, Paroubek se na dohody neohlížel: zčerstva oznámil, že to, co se jim na Janotově balíčku nelíbí, v brzké době zruší cestou jednotlivých zákonů či v rámci rozpočtu. A nikdo mu po úterku nemůže upřít, že se snaží.
Umění prohrávat S rozpočtem pak ODS dosáhla dna. Fakticky se nechala zatlačit do role opoziční strany. Socialisté si spolu s komunisty rozpočet přizpůsobili svým představám a pak ho nechali ODS odhlasovat. Co pak říct na to, že strana, která jeden den vyslyšela premiérův apel a zachránila jeho rozpočet, ho druhý den vyzývá k rezignaci? Ne že bychom chtěli někoho přirovnávali ke Gottwaldovi, ale co do umění prohrát dosáhla ODS kvalit demokratických politiků v únoru 1948.
Že to nikoho nepřekvapuje, to je normální jenom zdánlivě. ODS si zvykla myslet, že má od přírody nevýhodnou pozici. To v politice nikdy úplně neplatí. Vždycky lze protivníka něčím překvapit, rozhodit a donutit ho, aby o něco ustoupil. Paroubek ale tahá za lano, které na druhém konci nikdo pořádně nedrží. Na technické úrovni by se dala vymyslet řada kroků, které ODS mohla udělat, a neudělala. Ty technické schopnosti ale musí někdo vybudit, řídit je a dodávat jim energii. Předseda ODS má zjevně jiné priority a lidé, kteří kolem něj zůstali, na to nemají.
S rozpočtem pak ODS dosáhla dna. Fakticky se nechala zatlačit do role opoziční strany. Socialisté si spolu s komunisty rozpočet přizpůsobili svým představám a pak ho nechali ODS odhlasovat.
O autorovi| MARTIN WEISS komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
