Neděle 5. února 2023, svátek má Dobromila
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Jak vyřešit po telefonu záhadu zamčené pitevny

Česko

Mrtvola v pitevně? A co má být, řeklo by se, vždyť tohle je pro ni přece správné místo, tím spíš, že jde o zavražděného. Jenže mrtvým je policejní patolog a sám místnost zevnitř zamkl, když mu přivezli tělo k ohledání.

Ale nejen to, stařičký Oswald Finch zemřel v naprosto nevhodnou chvíli. Londýnskou Jednotku pro vyšetřování neobvyklých zločinů, ve které pracoval, čeká přepadová kontrola z ministerstva, jejímž cílem není nic jiného než tenhle vzpurný útvar konečně zrušit. Vedoucí jednotky Arthur Bryant a John May právě cestují do Plymouthu a po sněhové bouři uvíznou s autem v závěji. Svým mladým a nepříliš zkušeným kolegům tak můžou s případem poradit jen prostřednictvím mobilu.

A aby toho nebylo málo, v koloně vozidel zapadaných sněhem se střetne i trojice lidí, kteří se seznámili a pak nepohodli v jižní Francii. Osamělá matka se synem se bojí, že ji její neodbytný nápadník pronásleduje jen proto, aby ji zabil. Nebo je to jinak? A kdo jiný tedy začal vraždit řidiče ve stojících autech?

Ale tohle přece známe: Policisté nucení pátrat navzdory svým nadřízeným, v obtížných podmínkách a pod časovým tlakem. Hrdinka v nesnázích, jíž jde o život. Záhada zamčeného pokoje. Ano, britský spisovatel a publicista Christopher Fowler (* 1953) vzal motivy klasických britských detektivek, ale do pátého příběhu o Bryantu a Mayovi s názvem Bílá chodba (2007) je vetkal důmyslně, s náležitou nadsázkou – a co především, svým způsobem je obrátil naruby.

Ačkoli autora, jak sám přiznává, příliš nebaví držet se uvnitř jednoho žánru, a tak v Bílé chodbě průběžně mísí detektivku s jízlivou satirou, thrillerem a černou komedií, v jednom se tradice drží pevně: se čtenářem hraje na rovinu. O jednání podezřelých víme totéž co pátrači, dozvíme se o všech výpovědích a stopách, a pokud nás pozoruhodné, ale smysluplné rozuzlení obou zápletek – thrillerové i detektivní – nakonec překvapí, je to jen naše chyba.

Největší kouzlo Bílé chodby plyne z lehkosti, chuti a jistoty, s níž Christopher Fowler příběh vypráví. A pak také ze znepokojivého pocitu, který ve čtenáři zůstane, i když všechny kusy skládačky zapadly na svoje místo.

***

MINIRECENZE

Bílá chodba Christopher Fowler Přeložil Ondřej Duha. Vydalo nakladatelství BB art, Praha 2009. 245 stran.

Autor: