130 let

Jak vyrobit superšéfy škol?

Česko

V Singapuru si tipují budoucí ředitele škol už v začátcích vysokoškolského studia

Schopný. Rozhodný. Charismatický, vůdcovský, ale i kolegiální či motivující. A navíc také vizionář. Tak nějak by mohl vypadat ideální ředitel základní nebo střední školy, po kterém by sáhl každý zřizovatel - ministerstvo, kraj či obec. Jenže ouha, kde ho - případně ji - najít? Vyškolit takové osobnosti není jednoduché. Jak ovšem ukázala nedávno publikovaná studie McKinsey&Company o základním a středním školství v ČR, právě post ředitele je pro rozvoj kvality výuky klíčový. Země, které v ní vynikají, si to již dávno uvědomily, čehož budiž příkladem Singapur nebo Finsko.

„Efektivní vedení školy má na výsledky vzdělávání naprosto zásadní vliv; důležitější už jsou jen schopnosti učitele. Studie dokazují, že vynikající ředitel může výsledky vzdělávání na škole zlepšit oproti řediteli průměrnému až o 20 procentních bodů na relativním rozdělení škol,“ píše se v analýze.

V nejlépe fungujících systémech tráví „šerifové, řeďasové, řízci a řepáci“, slovy spisovatele Jaroslava Žáka, až polovinu pracovní doby řízeným zkvalitňováním výuky. Čeští ředitelé věnují takřka polovinu času administrativě a na zlepšování kvality ve výuce mají jen 21 procent času. Natož aby měli prostor zlepšovat svůj vlastní manažerský um...

Manažeři v ředitelně Nahlédněme za oceán. Kupříkladu do centralizovaného Singapuru, jehož vzdělávací soustava přináší špičkové výsledky, jak je zřejmé z mezinárodních srovnání typu TIMSS či PISA. Na přípravu učitelů a ředitelů kladou v jihovýchodní Asii veliký důraz, stejně jako na jejich další rozvoj. Všichni adepti učitelské profese jsou nejprve testováni na základní znalosti, přičemž ti vybraní patří mezi třetinu nejlepších studentů ročníku!

Zkoumány jsou i jejich psychologické profily, vztah k dětem a předpoklady k výuce. Při rozhovorech s trojicí zkušených ředitelů škol odpadnou další uchazeči. Jen ti nejlepší postupují na Národní vzdělávací institut (NIE), kde jsou školeni. A pouze jeden ze šesti zájemců jde pak v Komenského šlépějích.

Být ředitelem je ještě náročnější. „Singapurský systém je řazen mezi nejlepší na světě. To je možné díky zdravé vzdělávací politice, osnovám a také manažerským postupům ve školství,“ říká Lee Sing Kong, ředitel NIE. Tamní ministerstvo školství nabízí již řádně protříděným učitelům trojí kariéru: výukovou se čtyřmi stupni „hodností“ (od novice až po mistra učitele), specializační, vyžadující hlubokou znalost vybraných oborů, a konečně i vůdcovskou cestu (Leadership Track). Na tu se vydávají budoucí ředitelé.

Vybíráni jsou od prvních učitelských krůčků, pak projdou dalším sítem a několikaměsíčními manažerskými kurzy blízkými MBA. Musejí absolvovat stáže na více školách, ale i v zahraniční firmě, aby nasáli jiné prostředí a dynamiku byznysu. Teprve poté - třeba už se zkušenostmi zástupce - jsou povoláni k postu nejzodpovědnějšímu: k ředitelování školy.

Ovšem pozor, ani zde to nekončí. V Singapuru působí též Academy of Principals (AP), která pro ředitele připravuje kurzy, workshopy, semináře a konference, jež mají této komunitě zprostředkovávat nejnovější přístupy v pedagogice a řízení týmů. Akademie publikuje příručky, doporučuje mentory... I dobří ředitelé se totiž musejí neustále učit.

Psychotesty pro řídící Mohly by tak náročné výběry fungovat v Česku? „Třeba psychodiagnostika je velmi výkonný nástroj, který pomáhá identifikovat silné a slabé stránky každého jedince a jeho vhodnost pro manažerský post, který je spojen se stresovou zátěží. Na Gymnasiu Jižní město (GJM) tyto nástroje využíváme pro výběr studentů i pedagogů a nemůžeme si je vynachválit. Ale bohužel u výběru ředitelů státních škol, pokud je mi známo, nejsou v konkurzech zařazovány,“ říká Miroslav Hřebecký, ředitel pražského GJM, jenž pečlivě sleduje pedagogické trendy.

Běžná praxe totiž vypadá tak, že se komise ptá spíše na detailní znalost paragrafů, než aby hledala osobnost. „Jako by si to ředitel nemohl najít třemi kliky myši! Podle takového klíče vyberete nejlepšího ouřadu, nikoliv lídra; ten vám se svojí nespoutaností a originalitou z takového zkoušení odejde ještě před koncem,“ říká Hřebecký. Lepší variantou výběru ředitelů je taková komise, jež porovnává plány rozvoje školy a tipuje míru vizionářství či tahu na branku u jednotlivých adeptů.

Psychotesty by ředitelské konkurzy jistě vhodně doplnily. „Nejlepší by pochopitelně bylo, kdyby sítem psychodiagnostiky museli projít všichni uchazeči o studium na pedagogické fakultě - lídrem musí být totiž ve své podstatě každý učitel,“ míní ředitel Hřebecký. Akademie pro ředitele?

Ač analytici z McKinsey doporučovali vybudování celostátní databáze, z níž by si instituce vybíraly kvalitní kandidáty, anebo zřízení „akademie pro přípravu ředitelů škol“, podobné účely již několik institucí plní. Systém manažerského studia ředitelů už v Česku existuje - a nejen proto, že zákon 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících vyloženě vyžaduje, aby si ředitelé veřejně zřízených škol nejpozději do dvou let od začátku výkonu funkce doplnili „znalosti v oblasti řízení školství absolvováním studia pro ředitele škol v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků“. Jak vidno, ředitelé soukromých škol tuto povinnost nemají, ale často si z vlastní iniciativy vzdělání doplní. Své vlastní školení ředitelů údajně hodlá spustit Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska (SSŠČMS).

Studovat „na ředitele“ se ale dá úplně oficiálně. Místem, kde to jde, je Centrum školského managementu při Pedagogické fakultě UK. Od roku 2005 se jedná o samostatnou katedru, jež vyučuje předměty jako řízení procesů, vedení kolektivu, právo či ekonomiku. „Prioritou je spojení školského managementu a zkušeností řídících pracovníků s moderními postupy řízení firem a organizací mimo resort školství, sladění teorií a potřeb školské praxe,“ říká vedoucí katedry Václav Trojan.

I čeští ředitelé škol by podle něj měli nahlédnout do řízení jiných škol, a dokonce větších firem. Progresivní katedra tak může sblížit Česko se světem; vždyť ředitelování je přeci jen něco jiného než učitelství. A spoléhat na to, že šikovní, moudří a charismatičtí lídři vyrostou sami od sebe jen tak u tabulí, se už v 21. století skutečně nedá.

O autorovi| MARTIN RYCHLÍK, Autor je reportér týdeníku EURO

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás