Všechny minerální vody, teplé i studené, jsou původem vody dešťové a povrchové. Prosákly se pórovitými horninami do různých hloubek a po cestě se z nich vyloužily minerální látky. V horninách je dostatek uhličitanů, proto jsou obvykle vody bohaté vápníkem a kyselinou uhličitou.
Jíly poskytly draslík a sodík, žuly přispěly svými živci. Z tmavých minerálů, jako jsou biotit, amfibol a pyroxen, se do vod dostal hořčík a vápník. Velmi hojné sírany pocházejí hlavně z oxidovaného pyritu. Některé vody páchnou po sirovodíku a také divně chutnají, sirovodík se do nich dostal redukcí síranových iontů.
Když vody klesnou do kilometrové a větší hloubky, stanou se z nich vody termální. K tomu došlo v místech, kde v třetihorách, ba ještě ve starších čtvrtohorách, probíhala vulkanická činnost a zemská kůra je ohřátá.
Navíc z magmatu unikal oxid uhličitý, ten se částečně ve vodách rozpouštěl, částečně jako plyn hnal původně dešťové vody zpět k povrchu. Vody stoupaly slabinami v zemské kůře, hlavně podél zlomů. Koloběh chladných mineralizovaných vod je podobný, probíhá však jen v stametrových hloubkách.
Některé prameny chladnou nebo nepatrně mění své složení. Vydatnost řady pramenů se zdrojem nehluboko pod povrchem kolísá podle množství srážek ve sběrných oblastech. Výraznější změny ve vodním režimu jsou však otázkou stovek, ne-li tisíců let.
***
Vážení čtenáři, dotazy do této rubriky posílejte na adresu AMC Lidové noviny, ulice Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5 nebo e-mailem na zahady@lidovky.cz. Obálku označte Věda – záhady.
