Film celkem propadl, protože v té době byla éra nové vlny. Dá se říci, že Údolí včel přišlo tak trochu nevhod. Navíc bylo ostře zkritizováno v tehdejších Literárních listech, z čehož byl František nešťastnej. Naštěstí pak začal sbírat ceny a uznání - v Mar de la Plata v Argentině, ve Španělsku. Čas pro to pracoval.
Za normalizace jsme na Barrandově dostali tvrdý úder, v podstatě jsme byli ke konci spolupráce donuceni. Rozešli jsme se pracovně na filmu Dým bramborové natě, kde mě vyškrtli z titulků, vůbec to tehdy bylo strašné. Komunisté Františka Vláčila skutečně mučili. S Františkem jsme ale zůstali kamarádi, chodili jsme spolu občas na skleničku.
Pracoval pak v Krátkém filmu, tam ho také vyloženě trápili - dělal například sérii Praha barokní, Praha románská. U Kotvy byly objeveny románské základy, ale Štrougal rozhodl, že se to zalije betonem. František to celé natočil a ten materiál byl okamžitě zabaven...
Takových historek o jeho boji s normalizací bych mohl vyprávět spousty. Byl jsem u jeho maximálně tvůrčích období, u jeho problémů s alkoholem, když chtěl spáchat sebevraždu. Prožil jsem s ním to nejhorší období normalizace, jeho vrcholy a jeho pády. Byli jsme velcí přátelé.
Jan Kačer herec (mnich Armin v Údolí včel)
Františka Vláčila jsme s kolegy strašně obdivovali... Jednoho krásného dne za mnou František Vláčil přišel a k mému překvapení a údivu mi řekl, že Körner napsal úžasný scénář o dvou chlapech, Arminovi a Ondřejovi, z nichž jeden je zlý a jeden hodný, že jsou v podstatě jedna celistvá osobnost a že by chtěl, abych hrál obě role. To mě úplně ohromilo, něco takového jsem nečekal. Jenže za čtrnáct dní přišel s tím, že by dvojrole byla technicky náročná a že budu tedy hrát Ondřeje. Chyběl mu ale herec na tu druhou roli, tak se mě zeptal, jestli neznám někoho mladého. Já mu odpověděl, že přišel z Ostravy báječný nový herec Petr Čepek. Představil jsem mu Čepka a František Vláčil mi stranou řekl: ,Vždyť ten vypadá jak maďarskej hún, ten přece nemůže hrát českého kluka!' Já na to: ,Je to skvělý herec - uvidíš!' Načež se Čepek s Vláčilem skamarádili a za tři dny Franta přišel a říká: ,Takže Čepek bude nakonec hrát Ondřeje.' Já na to, že co budu hrát já, najednou jsem místo dvojrole neměl žádnou roli. A Franta říká - no jo, ale ty jsi tlustej, to má být asketickej mnich - tak já slíbil, že zhubnu, skutečně jsem to vzal vážně, zhubl jsem asi jedenáct kilo a Franta mi tu roli potom dal. Byla to jedna z nejkrásnějších příležitostí v mém životě. Musím říct, že jsem si díky té roli uvědomil, jak vzniká opravdový film, a byl to pro mě ohromný zážitek. Vlastimil Harapes herec (německý šlechtic Kristián v Marketě Lazarové) Na place byl opravdu velmi pozorný, jen tam byl ten problém s alkoholem. Občas jsem mu vůbec nerozuměl, co říká. Bez jakýchkoli pomluv... Naštěstí kameraman Bedřich Baťka mu rozuměl a „překládal“ mi, co přesně chce. Ale jinak mám na něj velmi hezké vzpomínky, byl to milý, hodný a něžný člověk. Neslyšel jsem nikdy, že by na někoho křičel nebo zvýšil hlas. Vše probíhalo v klidné atmosféře, on byl hodně za kamerou, pořád se díval na obraz, aby to všechno bylo přesně tak, jak zamýšlel.
Magda Vášáryová herečka (Marketa Lazarová)
Zpočátku jezdil na občasné kontroly, jestli chodím včas spát.
Sedal si na pelest mé postele a já i moje učitelka Marienka, kterou jsem na natáčení měla s sebou, jsme ho poslouchaly, když vyprávěl historky z třináctého století. O Přemyslovcích, lapcích, Bavorech, hvozdech a já jsem se u toho učila tu nádhernou češtinu.
Jinak na place se mnou nekomunikoval, byl často opilý a já jsem to nenáviděla. Ale vždy mi bez zakoktání řekl pár vět před záběrem. Víc jsem nepotřebovala. Ostatní udělal Aleš Dospiva, jeho asistent režie. Ten mi pak o přestávkách nosil na čtení Káju Maříka, abych se trochu rozveselila.
