Po Wolfově dezerci je z ČSSD slyšet nebezpečné úvahy, jak přikovat poslance k mateřské straně
Měl to být včera ve sněmovně triumf opozice. Na mimořádné schůzi byla rozhodnuta prosadit usnesení vyzývající vládu, aby přerušila jednání s USA o radaru v Brdech. Sněmovna sice nemůže kabinet „úkolovat“, leč před příjezdem americké ministryně zahraničí Riceové, jež má příslušnou dohodu podepsat, by přijetí „protiradarového“ usnesení bylo pro vládu trapasem. Ten však fakticky nehrozil po minulém víkendu, kdy Petr Wolf dezertoval z poslaneckého klubu ČSSD i ze strany a poté, co rebelující poslankyně Zubová a Jakubková upustily od odchodu ze „zeleného“ poslaneckého klubu a prolongovaly svoji loajalitu koalici.
Koalice tentokrát pohodlnou většinou čtyř hlasů program mimořádné schůze zamítla, čímž se automaticky nekonala. Podle Jiřího Paroubka bude ČSSD uvažovat o vyvolání další mimořádné schůze k základně. Bez dezertérů Melčáka, Pohanky, Snítilého a Wolfa má však opozice k dispozici jen 96 hlasů a ani s případnou podporou Zubové, Jakubkové a lidovce Hovorky, radaru v Brdech neholdujícím, asi opět koalici nepřehlasuje.
Už jsou čtyři Počet zběhů z ČSSD se navíc nemusí zastavit na číslovce čtyři. Ano, k ničemu se ukázalo být prohlášení, jímž se po volbách všechny poslankyně a poslanci ČSSD zavázali, že nepřeběhnou, a pokud by se se stranou rozešli, složí mandát. Poté, co Topolánkovi zkrachoval první pokus o sestavení vlády a nedařilo se mu dát dohromady jinou, z klubu ČSSD se oddělili konstruktivní poslanci Melčák a Pohanka a zařídili počátkem loňského roku druhému Topolánkovu kabinetu ve sněmovně důvěru.
Rok na to navzdory usnesení sjezdu ČSSD její poslanec Evžen Snítilý podpořil při prezidentské volbě Václava Klause.
Apak vzplanuly koaliční hádky a nejistým se stal i výsledek hlasování o radaru, až na ně ve sněmovně dojde; i poslanec ČSSD Petr Wolf, jemuž už dříve „radar nevadil“, následoval Melčáka, Pohanku a Snítilého. Vždy to prý bylo po hrubém, leč nekonkretizovaném vyhrožování. A žádný z pánů se nevzdal mandátu, poněvadž bez něj by byl nula a nemohl by ničemu a nikomu posloužit.
Zatím dezertovali čtyři poslanci, a to výhradně z klubu ČSSD a vždy ve chvílích, kdy bylo Topolánkově vládě „ouzko“. To na náhodu nevypadá! Hovoří-li ale Jiří Paroubek a šéf poslanců ČSSD Michal Hašek o „dalším kroku ,politického gangsterismu‘ v režii ODS“, nemajíce o „nakupování“ jejich poslanců důkazy, je to jen spekulace a propagandistický výrok určený příznivcům ČSSD, kteří si při podzimních volbách položí otázku, zda je na kandidáty této strany spolehnutí. Navíc místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach, lídr její severočeské kandidátky Jaroslav Foldyna a anonymně další žádají neuvažovat tak zjednodušeně a podívat se do vlastních řad, jestli by nebylo třeba vylepšit komunikaci. To nejspíš ano, i když názor Zemanova vrchního exporadce Šloufa, že až patnáct dalších poslanců ČSSD je nespokojeno s vedením strany, bude asi značně přehnaný. Miloš Zeman jde ale Paroubkovi po krku a lobbista Miroslav Šlouf, Zemanův věrný duch, se opravdu zná s Jiřím Weiglem, Markem Dalíkem a samozřejmě s těmi poslanci ČSSD, kteří nesou těžce rozchod se Zemanem a Paroubek se jim jeví být přespříliš autoritativní.
Tím byl ale i Zeman a svým způsobem i Vladimír Špidla: oba místo diskuse často stavěli poslanecký klub ČSSD „do latě“. Účinky byly sporné: tu Karel Machovec či Petra Buzková, tu Josef Hojdar, Jan Kavan či jiní rebelové přesto povstávali. Paroubek a také místopředseda Lubomír Zaorálek teď přicházejí s pozoruhodnými náměty na upevnění poslanecké disciplíny. Uvažují o tom, že by kandidáti ČSSD do voleb byli potvrzováni v primárkách nejen straníky, nýbrž i širší veřejností v daném regionu.
Smrtonosný je ale nápad pokusit se o změnu ústavy tak, aby mandát nenáležel poslanci, nýbrž politické straně, za kterou byl zvolen. Tak tomu bylo za první republiky, kdy kandidát musel straně podepsat „bianco revers“ se závazkem, že pokud se s ní názorově rozejde, vzdá se mandátu. Když tak posléze neučinil, byl jej volebním soudem zbaven. Důsledkem bylo „zapouzdření“ parlamentu, v němž poslancův názor nevážil nic, avšak názor strany vše, krize parlamentní kultury a totální podřízení státu a jeho institucí politickým stranám. ČSSD by pro ideu mandát přísně „svázaný“ se stranami mohla najít spojence v KSČM, která se pro takovou změnu už dříve kladně vyslovila. Na ústavní většinu ve sněmovně a v Senátu jen tyto strany naštěstí nestačí.
O autorovi| e-mail: pnovacek@cro.cz Petr Nováček komentátor ČRo 1 - Radiožurnálu Smrtonosný je ale nápad pokusit se o změnu ústavy tak, aby mandát nenáležel poslanci, nýbrž straně. Tak tomu bylo za první republiky. Důsledkem bylo „zapouzdření“ parlamentu.
