Ještě horší možná je, že se tím komplikuje výpočet, což si vyžádá i změny ve všech softwarech.
Pro mě je na tom nejhorší to, že nechápu logiku takové konstrukce. Nejen já jsem toho názoru, že české daně jsou bizarním unikátem.
Je to tím, že u nás stále někdo vymýšlí nové a nové konstrukce, aniž by se příliš snažil aplikovat nějakou známou a smysluplnou koncepci zdanění a pojištění. Vzpomeňme si, jak moc se chtělo sjednotit sazbu daně z příjmů na 15 procent. Peníze na to ve státním rozpočtu nebyly, a tak mudrci politici vymysleli, že zvednou základ daně z příjmů o pojistné sociálního a zdravotního pojištění, a to i o to pojistné, které platí zaměstnavatelé. Tak u nás vzniklo zdanění „superhrubé mzdy“, které je na ministerstvu financí již na „odstřel“. To je dobře. Dokonce se nově navrhuje zavést zaměstnanecký paušál. To je také rozumné.
Vraťme se ale k základní slevě na dani z příjmů ve výši 1970 korun měsíčně. Tato sleva vytváří progresi daně z příjmů, což ministr financí často a rád zdůrazňuje. Ale i tady by bylo záhodno vycházet z nějaké koncepce. Z daňové teorie mohu nabídnout koncepci, která říká, že stát nemá zdaňovat životní minimum poplatníka, či dokonce i jeho rodiny. To má smysl a jedná se o přístup velmi rozšířený v zahraničí. Když tuto koncepci akceptujeme, tak nám v českých podmínkách vyjde, že slevu na dani 1970 korun je nutné zvýšit, protože její dnešní úroveň je lehce pod úrovní oficiálního existenčního minima 2020 korun, které je ovšem šité na míru bezdomovce, protože nezahrnuje náklady na bydlení. Spíše bychom měli slevu zvednout na hodnotu řádu 3000 korun, což je zhruba úroveň oficiálního životního minima. Takže když to shrneme, z tohoto pohledu je sleva na dani na poplatníka u nás nízká – a není důvod pro tvrzení, že máme progresivní daň z příjmů. To jen tak na první pohled vypadá.
Koncepci nezdaňování životního minima bychom měli aplikovat také na děti. To by znamenalo daňový bonus zvýšit z dnešních 967 korun na nejméně 1600 korun měsíčně, což je životní minimum dítěte do věku 6 let. Životní minimum nezaopatřeného dítěte ve věku 15–26 let je 2250 korun. Všechna uváděná minima u nás platí od roku 2007, a lze tedy navíc přinejmenším diskutovat jejich valorizaci. V této souvislosti není bez zajímavosti stanovisko německého Spolkového ústavního soudu, podle něhož nelze zdaňovat existenční minimum dítěte s tím, že toto daňové osvobození lze naplnit též formou přídavků na děti. Na první dítě lze tak v Německu dostat nejméně 184 eur měsíčně. Kdybychom respektovali tyto přístupy, tak by se české přídavky na děti musely zvýšit a hlavně by musely být na všechny děti. Ještě lepší by u nás bylo buď podstatně zvýšit daňový bonus a zrušit přídavky na děti, nebo zrušit bonus a zavést univerzální přídavky na děti. V každém případě by rodiny měly dostávat více prostředků na děti a nemělo by to být interpretováno jako státní sociální podpora. Pokud bychom chtěli mít progresivní daň z příjmů, tak bychom museli nejen zvednout dnešní slevy na dani za poplatníka a na děti, ale zavést ještě alespoň jednu daňovou sazbu. Jsem pro.
***
České daně jsou unikátem, protože u nás stále někdo vymýšlí nové a nové konstrukce bez smysluplné koncepce
O autorovi| JAROSLAV VOSTATEK VŠ finanční a správní
