NEW YORK MAGAZINE
Jsme uvyklí sledovat filmy, které přeměňují historii i současné události v drama. Práce Petera Morgana od Královny po Frost/Nixon rozšířila meze přijatelného ve zpodobňování současných veřejných osobností.
Pohrávat si s Tonym Blairem nebo Billem Clintonem je jedna věc. Udělat ale ve filmu ( Sociální síť režiséra Davida Finchera a scenáristy Aarona Sorkina – pozn. red.) z reálně existujícího šestadvacetiletého člověka (zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg – pozn. red.), který ta nejdůležitější rozhodnutí udělal jako teenager, vtělení zabijáckých instinktů Silicon Valley, studentského moulovství, netrpělivé geniality a ambicí středostavovských amerických Židů svrhnout tradiční bílý establishment – to už vyžaduje jiný typ umělecké licence.
Sorkinův Zuckerberg je muž, který tluče na dveře, poháněn touhou dostat se dovnitř – být vpuštěn do nejlepších klubů na Harvardu, jež reprezentují moc a přijetí (Zuckerberg popírá, že by o to kdy stál). Stát se součástí dynamiky sociálních a intimních kontaktů, které se zdály snadno dostupné pro jeho spolužáky, nikoliv ale pro něj. Oddělit se od židovských spolků, jež pro něj symbolizují nemožnost stát se součástí těch mezi studenty mocných skupin. Je to pěkná koncepce filmové postavy. Člověk ale nemusí chovat ke skutečnému Zuckerbergovi velké sympatie, aby pochopil jeho hrůzu z toho, že mu mu bude veřejně připsán takový soubor motivů, chyb a zranitelností.
