Vněkterých domácnostech se prý pohádky stávají skutečností. Aspoň to říká Carrie Bradshawová, autorka bestsellerů a majitelka stovek párů bot, když se chystá s Panem Božským usadit v bytě snů na Manhattanu. A i když seriálově filmový příběh má k reálnému životu daleko asi tolik jako model z přehlídkového mola k šatům na ramínku doma ve skříni, mají tvůrci filmu Sex ve městě dost rozumu, aby aspoň zlehka upozornili, že ne všechno na první pohled harmonické trvá navěky.
To psychiatr František si o pohádce ani nedá zdát. S těžkým srdcem sice chápe, proč ho žena, to tolerantní, inteligentní a milující stvoření, už nechce. Ví, že si za všechno může sám, točil se za každou sukní, a nejen točil. František je děvkař (tvrdí to i titul nového českého filmu, který jde dnes do kin), i když svou ženu miluje, s nevěrou nemůže přestat.
Samantha v Sexu ve městě proto, že opravdu miluje svého herce, nesáhne proti všem svým zvyklostem po chutném soustu odvedle, a její problém se dá rovněž shrnout do oněch tří slov: jak zůstat věrná. Cpe se sladkým a tloustne, ale nakonec to přece jen překvapivě řeší. František děvkař neřeší nic, nechá se dál vláčet vůlí jiných a absencí vůle vlastní.
Vdetailech si tyhle dvě premiéry týdne připomenout společně lze. Nejde v nich totiž o nic menšího než o city, o soužití, o umění být spolu za všech okolností. V americkém trháku například v krizi pomůže přátelská podpora, v české psychologizující absurditě nepomůže nic, jen maminka dává rady typu „buď rád, že ji máš z krku“. V „Sexu“ i ten, kdo je momentálně na dně, nepřestává být silnou osobností, v „Děvkaři“ František nezáří ani ve svých hvězdných chvilkách. Rozdíl žánrů? Určitě. A taky mentality a smyslu pro humor a způsobu, jak (ne)odlehčit téma vlastně závažné. Jiný kraj, jiný mrav, jiné emoce...
O autorovi| Marta Švagrová, redaktorka LN
