Jaké bylo divadlo za normalizace

PRAHA Fotografie fasády budovy Národního muzea v Praze poničené v srpnu 1968 střelbou sovětských tanků „zdobí“ obálku výboru dosud nepublikovaných textů divadelního historika a pedagoga Františka Černého, v níž přibližuje známé i méně známé skutečnosti z normalizační éry. Kniha nazvaná Divadlo v bariérách normalizace (1968-1989), kterou představil Divadelní ústav, navazuje na dva svazky autorových memoárových prací Za divadlem starým i novým a Ve městě u tří řek. Dvousetstránková publikace obsahuje vzpomínky letos dvaaosmdesátiletého teatrologa, patřícího mezi přední osobnosti české divadelní vědy 2. poloviny 20. století. Tři z desítky kapitol věnoval Černý Marii Tomášové, Rudolfu Hrušínskému a Roku českého divadla 1983. Samostatné oddíly poskytl období „před velkými proměnami“, hercům v sametové revoluci, „strážcům divadelních stop“ na odborných pracovištích a ediční činnosti za normalizace.