Málokdy jsem dětem říkal, že se něco nesmí – spíš že to není slušné a dospělý člověk to nedělá. To v naději, že se budou cítit dospěleji, když to dělat nebudou. Ani domácí kázání jsem moc neprovozoval – jen jednou, když se starší syn choval nepříjemně, jsem k němu vedl řeč, v níž jsem mu vysvětlil, že se musí smířit s tím, že nemá dokonalé rodiče. Ba co víc, že jsme stejní idioti jako rodiče ostatních dětí. A že sice chápeme, že si to myslí, ale na straně druhé je slušné nám to nedávat najevo. Mladšího jsem zase docela nedávno požádal, aby se k nám choval jako k cizím lidem, tedy slušně. Když to shrnu: moje metoda je nevychovávat, je to stejně marné. Lehké usměrňování stačí.
Děti: Kryštof (33), Filip (26)
O autorovi| Ivan Rössler, producent
