GRÄFENHEINICHEN Dilema hudebního fanouška, který se rozhoduje, zda vyrazit na festival Colours of Ostrava s Iggy Popem, punkově laděný Mighty Sounds, nebo nadějný Creepy Teepee v Kutné Hoře, lze vyřešit lišácky: odjet na úplně jinou hudební akci mimo republiku. Proti nejnabitějšímu českému letnímu víkendu stojí malý, „rodinný“ festival Melt! nedaleko vísky Gräfenheinichen, asi dvě hodiny cesty od hranic, kousek nad Lipskem. A volba je to každým rokem lepší.
Třináctý, zatím nejrychleji vyprodaný ročník jasně ukazuje, že naprostá většina návštěvníků se rekrutuje z let minulých, a to i v případě, že program není tak lákavý a hvězdný jako v minulých letech.
Massive Attack? Groove Armada? DJ Shadow? The xx? Zřejmě nic, co by zacílený fanoušek už dávno (několikrát) neviděl. Jenže co naplat, Ferropolis, „železné město“ na poloostrově uprostřed zatopeného lomu a obklopené obrovskými nefunkčními těžařskými stroji, nabízí jednu z nejoriginálnějších festivalových scenérií v Evropě. Stačí podniknout jednu z túr na třicet metrů vysokou bestii (mají dokonce jména: Medusa, Gemini, Mad Max...) a nejenže se vám nechce z rozhledny – nechce se vám ani z festivalu samotného.
Koktejly, pláž, karaoke Po dvou dlouhých deštivých letech se na hosty usmálo štěstí a počasí se vybarvilo. Kromě několika kapek jednoho zvlášť náročného rána pálilo tři dny slunce, takže přilehlé pláže u jezera neměly o zákazníky nouzi. Patrně nejoblíbenější pódium se rovněž nacházelo v písku na břehu vody a kdyby vystupujícími nebyli pionýři techna a desítek jeho prapodivných podob, odpřísáhli byste, že jste v Karibiku. Chyběly jenom koktejly Sex on the Beach, květované bermudy a karaoke bar.
Na Melt!u se věci mají vůbec jinak. Noc je den a den je krátký, intenzivní a horký okamžik, ve kterém si zdřímnout v šedesátistupňovém vedru se povede spíš jen náhodou, takže se celá akce letos zvrtla v taneční párty bez přestávky. Pět hlavních a dvě doprovodná pódia nabízela program do sedmé hodiny ranní (nezřídka i ten největší tahák nastupoval s druhou třetí ráno) a tzv. Sleepless Floor jela nonstop. Ostatně to má vetknuto v názvu.
Nenechte se mýlit, že za rozbřesku už může být fit jen posledních pár zoufalců; Melt! je designovaný pro lidi, co se spánkovou deprivací počítají, a milion jeden energetický nápoj (a také alkohol, nekonečný zástup aktivit i jiných drog, jídlo a zábava) je spolehlivě udrží když ne při smyslech, pak alespoň na nohou.
Omlouváme se, že nemáme kompy!
Program festivalu míchá nejrůznější trendy, undergroundové záležitosti i prvoligová jména. Stojí a padá s elektronikou, ale kytary nechybí a vždycky jim někdo zatleská. Příkladem budiž folková dvojice Kings of Convenience, kteří v netradiční čas čtyř hodin odpoledne přilákali několik tisíc fanoušků a odehráli skvělý dvouhodinový set: „Omlouváme se, že nemáme počítače. Děkujem, že jste na nás tak hodní.“
Nepřekvapivě největší ohlasy získaly vystoupení Massive Attack, Goldfrapp, DJ Shadowa, devadesátkových Groove Armada nebo stále větších Booka Shade, parádně dopadla sólová show zpěváka Sigur Rós Jónsiho a zkrátka nepřišly ani kapely, které se do portfolia festivalu zdánlivě nehodí: punkově a hardcoreově rozjetí Fucked Up nebo temný valivý rock Black Mountain.
Nejlépe na tom byli DJs: Ricardo Villalobos, Tiga nebo Tiefschwarz se už nepekli ve vlastní šťávě a kotel pod pódiem by záviděli i Iron Maiden.
Že festival dá na vizuální efekty, bylo jasné, na sto procent těchto možností využil až Chris Cunningham, režisér a tvůrce originálního videoartu, namátkou pro Aphexe Twina, Björk, Madonnu, Portishead, Horrors nebo společnost Gucci. Jeho audiovizuální série se sexuálním a násilnickým podtextem v sobotu v noci způsobila u přítomných hromadné znechucení a zbrklé opouštění hlavního pódia. „Na tohle se přece nebudem dívat!“ křičely vyděšené oči nezletilých holek, pro které bylo setkání s Cunninghamem zážitkem, kterému se vyrovná asi jenom znásilnění.
Představte si CzechTek konaný ve Woodstocku, hoďte heslo „make love, not war“ z množiny životní filozofie do předepsaných a dodržovaných pravidel (jsme přece v disciplinovaném a vždycky pünktlich Německu) a civilizační samozřejmosti roku 2010. Bizarní představa? Ano, už se blížíme. Přesně takový Melt! je. A protože takový chce být a i návštěvníci jej takový chtějí, není pochyb, že příští ročník bude zase vyprodaný a lidi se na něj sjedou z celé Evropy, i kdyby u nich doma vystupoval právě Michael Jackson.
Melt! 2010
Gräfenheinichen, Německo 16. – 18. července 2010
O autorovi| JANA KAČUROVÁ, Autorka je šéfredaktorkou hudebního magazínu Full Moon
