130 let

Jaký je dnešní český otec?

Česko

Otcovství za posledních pár let prošlo velkými změnami. Muži jsou stále aktivnější – bývají u porodu svých dětí, chodí na třídní schůzky a chlubí se jejich úspěchy. Nejčastěji se však angažují, když je to pro ně zábava: rádi vymýšlí legrácky, ale jak dojde na povinnosti, často je stále přenechávají ženám.

Dnešní otcové se dost liší od předcházející generace. Od doby, kdy otec viděl své novorozené dítě přes sklo (a někdy ani to ne) se mnohé změnilo. Nebýt u porodu se dnes bere skoro jako projev bezohlednosti a sobeckosti, a tak si jen málokterý muž dovolí k porodu nejít. Jsou ale dnešní muži lepšími než byli jejich otcové? A změnila se vůbec role otce?

Otec ideál Jedním z „nových“ otců je Petr Habáň (33), spolu se svou partnerkou Marií Richterovou (37) vychovávají společnou dceru Johanku (5). Oba pracují ve státní správě. Na domácích pracích i péči o domácnost se podílejí oba dva poměrně spravedlivě. „Každý z nás dělá to, co je zrovna potřeba. Rodiče mě k pomáhání v domácnosti vedli, takže s tím nemám problém,“ vypráví Petr.

Ačkoliv na rodičovské dovolené zůstala Marie, Petr se snažil být co nejvíc po ruce. „Nikdy jsem od něj neslyšela věty ,brečí ti dítě‘ nebo ,do pěti let s tím za mnou nechoď, až pak mě začne dítě bavit.‘ Nic takového ho ani nenapadlo,“ chválí svého partnera Marie. Závidí jí ho i kamarádky. Stejně jako Petr i ona žila společenským životem, aniž by musela mít všude s sebou dítě. Když si chtěla vyrazit s přáteli, Petr hlídal. Nezměnilo se to ani poté, co Johanka nastoupila do školky a Marie se vrátila do práce na plný úvazek.

„Když se zdrží v práci nebo jde s kamarádkou na skleničku, obstarám dceru odpoledne a večer já. Marie zase nereptá kvůli mým oblíbeným hospodským vycházkám,“ směje se Petr. Žádné omezování nezažívá, ani když chodí na zápasy Bohemky a to odchází brzo odpoledne a vrací se pozdě v noci. „Je to jen o tom, jak si oba rodiče vzájemně vyjdou vstříc a dají si prostor,“ dodává.

Z pohledu statistiky je ale tato rodina spíše výjimkou. Ministerstvo práce a sociálních věcí si nedávno nechalo zpracovat podrobný výzkum o českých otcích, ve kterém odpovídalo celkem 1147 otců nezletilých dětí ve věku 25 až 54 let a 363 potencionálních otců ve věku 20-39 let. Z výzkumu vyplynulo, že muži jsou stále aktivnější v péči o děti, ale jen tehdy, když je to pro ně samotné zábava.

Otcové s radostí vymýšlí výlety, plánují dovolené nebo berou děti na procházky, jakmile ale dojde na každodenní povinnosti, přenechávají je na ženách. S nemocných dítětem je doma jen 15% mužů. Ještě horší je situace v rodinách s malými dětmi. Pouze 17% otců přebaluje, krmí je nebo k nim v noci stává. Stejný přístup měl i Václav Dvořák (41), otec tří dnes již dospělých nebo téměř dospělých dětí. „Musel jsem se snažit, abych vydělal dost peněz, a tak jsem neměl tolik času se dětem věnovat. Snažil jsem se to vynahrazovat aspoň tím, že jsem je bral na výlety nebo si s nimi hrál,“ vypráví.

První dítě se mu narodilo v 21 letech, a sám přiznává, že na to nebyl připravený. „Asi bych teď spoustu věcí dělal jinak,“ říká. Celkově je podíl českých mužů na domácnosti a péči o děti v rámci EU podprůměrný. Podle Eurostatu na ně připadá pouze 21% činností. Břímě domácích prací a starostí o děti tak stále nesou ženy.

Já živím rodinu Ve více než dvou třetinách českých rodin je hlavním živitelem muž, a to i přesto, že peníze vydělává i žena. Podle výzkumu ministerstva vydělává 68% mužů více peněz než jejich partnerky, čtvrtina z nich má dokonce dvojnásobný příjem. Pro mnoho rodin je tak rozhodování o tom, kdo zůstane na rodičovské dovolené jednoznačné. V Česku je podle Eurostatu průměrný rozdíl mezi platy mužů a žen 26%, což je druhý největší rozdíl z celé EU (první je s téměř třetinovým rozdílem Estonsko, nejmenší rozdíl 5% je v Itálii).

Téměř dvě třetiny mužů si u nás myslí, že by s dětmi doma měla zůstat matka. Čtvrtina dotazovaných by na rodičovskou dovolenou šla pouze tehdy, kdyby nebylo možné žádné jiné řešení. Dobrovolně by si tuto možnost zvolilo jen 7% mužů a dalších 8% v případě, že by se s partnerkou vystřídali. Ve skutečnosti ale odchází na rodičovskou dovolenou pouze 1 až 2%mužů. Neznamená to však, že by se muži na péči o děti a domácnost nepodíleli vůbec. Aktivní otcové se ve společnosti vyskytovali i v dobách nejtužšího komunismu. Mnoho mužů na své děti mělo více času a energie, zaměstnání vyžadující deseti a více hodinovou přítomnost tehdy prakticky neexistovala. Ale i tenkrát platilo, že muži se do péče o děti zapojovali, když to pro ně samotné byla zábava.

„Můj táta se mnou jezdil na výlety, každý rok jsme spolu byli pár dní v Beskydech a jednou mě dokonce vzal na spartakiádu, ale jinak se do mé výchovy moc nezapojoval. Nikdy nešel na třídní schůzky a mám dokonce podezření, že ani netušil, do jaké třídy jsem vlastně chodil,“ směje se Bronislav Bém (31).

Naopak příchod demokracie a volného trhu znamenal pro mnoho rodin větší pracovní nasazení otce, a tedy i méně času na děti a domácnost. Přesto se i nyní stále více mužů chce věnovat svým dětem a být pro ně spíš parťákem než neochvějnou autoritou. Vyhýbají se tělesným trestům a chtějí, aby z jejich dětí vyrostly osobnosti.

Přitom mnoho z nich tápe. Na jedné straně pořád mají být hlavními živiteli, ale na té druhé by se měli více zapojit doma. Tato situace se nyní označuje jako „krize mužství“. Přitom zhruba před padesáti lety u nás řešily ženy to samé a nikdo se tím nijak zvlášť nezabýval. Ke svým domácím povinnostem jednoduše přibraly pracovní a zatnuly zuby.

„Vyšší nezávislost žen vede k tomu, že se stále více prosazují ve světě, který byl dříve vyhrazený mužům. Zároveň si však ponechaly, nebo spíš jim byly ponechány, kompetence spojené s péčí a výchovou dětí,“ je přesvědčený psycholog Lukáš Sedláček působící na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Podle něj je logické, že ženy chtějí partnery, kteří zvládnou totéž co ony. A to se týká i asistence u porodu.

Povinně k porodům!

Zatímco ještě před patnácti lety byla přítomnost muže u porodu spíš vzácností, stačilo pár let, aby o účast v momentě narození svého dítěte stály skoro tři čtvrtiny z nich, v některých nemocnicích i více. Dokonce i u císařského řezu. „Už několik let jsou u nás přítomny dvě třetiny otců, u spontánních porodů je to dokonce 80%,“ popisuje Harald Čadílek, primář gynekologickoporodnického oddělení Nemocnice Litomyšl. Podle výzkumu o otcovství ministerstva práce a sociálních věcí, který proběhl v od října roku 2009 do března 2010, uvedlo přítomnost u porodu 75% otců.

Pokračování na straně II

Dokončení ze strany I

„Očekávání je v tomto směru velmi silné a normativní. Muž, který nebyl u porodu, je okolím považován za podivína, stejně tak partnerka, která otce u porodu nechce. Společenský diktát je dokonce tak silný, že mizí možnost svobodného rozhodnutí,“ popisuje socioložka Iva Šmídová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, která se zabývá problematikou otcovství a zkoumala otce u porodu. K účasti u porodu vede snaha pomoci partnerce, ale i tlumočit její přání zdravotnickému personálu. Někdy se objevuje i touha po dobrodružství a také mužská pýcha, že mohli být u toho. Žena, pokud odmítne přítomnost muže, nemusí být u porodu sama. Může si zvolit doprovod v podobě kamarádky, příbuzné nebo duly.

Lékaři se ale setkávají i s tím, že svého partnera k účasti donutí. „Pokud páry hodnotily zkušenost z porodu jako pozitivní, zdůrazňovaly posílení vzájemného vztahu. Byly si bližší, protože zvládly mezní situaci,“ je přesvědčená socioložka. Přítomnost u porodu podle ní může, ale také nemusí muže „nastartovat“ na roli otce. Svoji roli v tom hraje pýcha, že zpravidla byli první, kdo dítě viděl a pochoval si ho. Automaticky to ale neznamená, že když muž bude u porodu, bude z něj lepší otec. Porod trvá několik hodin, ve srovnání s mnoha lety otcovství jde o krátký časový úsek. „Jsou spousty pečujících otců, kteří u porodu nebyli, a naopak mnoho otců, kteří sice u porodu byli, ale jejich zapojení do péče o děti to ovlivnilo minimálně,“ vysvětluje psycholog Sedláček.

Část partnerů ale nemusí tak silný zážitek zvládnout, a naopak jim způsobí vztahové a sexuální problémy. V krajním případě pak muži nejsou schopni pohlavního styku se svou partnerkou. „Taky se nekoukám, jak si vyměňujete vložky, tak proč bych měl být u porodu,“ vysvětlil mi jeden můj známý, otec tří dětí. O všechny se vzorně stará, i když je viděl až omyté a osušené.

Tak jsem ti umyl nádobí Teoreticky by domácnost měla být záležitostí obou partnerů, protože ji společně sdílejí a užívají. V praxi je ale stále zažito, že muži doma „pomáhají“ a hlavní díl práce stále zůstává na ženách. V mnoha rodinách tak muži pronášejí věty: „Tak jsem ti umyl nádobí,“ a ženy v tu chvíli vidí rudě. Mužský podíl na domácích pracích je tak dobrá vůle, zatímco pro ženu je to povinnost. „Automaticky předpokládáme, že muž má chodit do práce a žena být doma s dětmi, a tak svoje chování schováváme za stereotypy a používáme je jako omluvenku, když něco nechceme změnit,“ popisuje Iva Šmídová. Podle ní je podíl mužů na domácích pracích různý a nedá se paušálně tvrdit, že by se jim muži vyhýbali. Naopak jsou muži, kteří běžně uklízí, vaří nebo žehlí. Problém je spíš v přístupu okolí k nim. Stále totiž máme pocit, že když muž doma něco udělá, činí tím ženě vlastně milost. Navíc stále rozdělujeme domácí práce na „mužské“ a „ženské“ bez ohledu na to, že mohou být vykonávány oběma partnery.

Tím, co brání mužům ve větším zapojení v péči o děti i domácnost, mohou být i stereotypy. Paradoxně tak sami muži, kteří chtějí být se svou rodinou, narážejí ve svém okolí, ale i u zaměstnavatele na předsudky. Často se také bojí, že by jejich žádost být s dětmi doma šéf odmítl, a tak raději o nic ani nepožádají. Na západ od našich hranic je však podíl otců na rodičovské dovolené vyšší. Nejvíce mužů zůstává doma s dětmi ve Skandinávii, nejméně v Itálii nebo Řecku. Všude jde ale o častější volbu než u nás. Stejně tak jsou muži více zapojeni do péče o domácnost. Na více pečující otce je společnost v zahraničí zvyklá, a tak nikoho nepřekvapí tatínci na pivu se svými čerstvě narozenými dětmi. Svůj vliv na to má výrazně kratší rodičovská dovolená. „V cizině se otcové nemusejí obávat toho, že po třech letech doma ztratí kontakt se svým zaměstnáním,“ vysvětluje Lukáš Sedláček. Navíc v zahraničí jsou částečné úvazky mnohem běžnější než u nás, a tak si oba rodiče mohou lépe dělit povinnosti spjaté s výchovou dětí a domácností.

Zajímavá situace je ve Švédsku, kde rodičovskou dovolenou sdílí oba rodiče. Dva měsíce jsou vyhrazené pouze mužům, a pokud si je nevyberou, o tento čas se rodičovská dovolená zkrátí. „Švédští muži sdílejí péči o děti a domácí povinnosti rovným dílem. Díky tomu, že jsou na rodičovské dovolené, cítí se více zodpovědní za své děti a jsou s nimi více,“ vysvětluje sociolog Steven Saxonberg. V současnosti dokonce 22 % švédských otců zůstává s dětmi doma, zatímco matky pracují. Nemluvě o tom, že nejen ve Švédsku je situace, kdy muž několik let živí rodinu a žena je na něm ekonomicky závislá, vzácná.

Navíc švédský model je mnohem flexibilnější než český. Rodiče se mohou střídat po dnech, aniž by k tomu museli vyřizovat spoustu povolení. V Česku byla možnost rodičovské dovolené pro otce zavedena teprve nedávno. „Bez ohledu na to, jak si rodičovskou dovolenou upravíte, vždy podepisujete jen jeden papír. Právě obrovská flexibilita a skutečná svoboda volby vede švédské otce k tomu, že chodí na rodičovskou dovolenou,“ dodává sociolog.

***

Zatímco ještě před patnácti lety byla přítomnost muže u porodu vzácností, dnes jich chodí k porodu 75 %.

Autor: