Neděle 14. července 2024, svátek má Karolína
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Jamrtál, údolí smutku

Česko

Hrdinové novely Mileny Slavické Povídky jamrtálské říkají své čtvrti Jamrtál. Ono z němčiny ponechané jméno může evokovat třeba cosi pohádkového, ale pražské Nusle v podání Slavické se ničemu nepodobají tak málo jako laskavé pohádce. Stejně jako nuselský potok Botič plný mokrých vajglů, kde „haraburdí ve smradlavém blátě nadskakuje jako hýždě milenců při souloži“, se v ničem nepodobá místu na koupání a přízračná tramvaj čtyřiadvacítka, co drnčí „jako vagon naložený železným šrotem“, vozí místo lidí jenom přízraky.

Ty ze čtenářů, kterým Jamrtál snad připomíná jakousi dospěláckou obdobu Foglarových Stínadel nebo meyrinkovského židovského ghetta, v místní hospodě U Možných ale rychle vyvedou z omylu. „Slejzáte se na nás Jamrtálský jak švábi na pivo, chodíte sem, umělci zasraný, jak do opery,“ volá Aki Kababa, kluk z děcáku, jak na svou budoucí lásku Annu, tak jako by i na nás čtenáře. Povídky jamrtálské totiž nejsou žádnou romantizující selankou zmaru, ale novelou o vykloubených osudech, za něž mohou blátivé ulice a smradlavé průchody Jamrtálu nakonec méně než estébácký práskač Drha, prahnoucí po výjezdní doložce za každou cenu, než charaktery lámající normalizace. Prozaický debut Mileny Slavické je o outsiderství v různých podobách a o tom, že na rozdíl od lásek z dospělosti jsou s námi hrůzy z dětství napořád.

Hlavními postavami autorčina nuselského příběhu jsou kromě Akiho kamarád Bavor a přítelkyně Anna se synkem Alim. Aki vyrostl v děcáku a pár let na svobodě s tetou přerval pasťák za krádež, ke které Akiho s Bavorem ještě jako kluky navedl z touhy po pomstě domovník Drha. Komunisti Drhovi sebrali dům, a tak se mstí na Bavorovi, synovi velitele lidových milicí. Aki putuje za krádež do pasťáku, Bavor díky otci, kterého nesnáší, jen do Pardubic na učňák. Když se Bavor s Akim po pár letech opět scházejí, je to většinou v hospodě U Možných, kde jamrtálští štamgasti „sedávali v koutě hospodského sálu, aby je nebylo vidět okny z ulice, aby je nespatřilo slunce ani hvězdy, ani orgány VB, ani jaré oko Boha“.

Myš, smysl života Tady Aki s Bavorem potkávají Annu, která sem chodí se svými spolužáky z výtvarné školy. U Možných je totiž splín a beznaděj nejčernější a Anna sní o velkém umění. Pracuje nakonec jako návrhářka etiket mléčných výrobků a Bavor s Akim jako pomocné síly v podniku Sady, lesy a zahradnictví. Zatímco nad vodou je drží kapela Aurora, kde Bavor zpívá a Aki hraje na bubny, Annin smysl života je malý Ali, syn jednoho nebo druhého. Jinak je stejně jako Aki s Bavorem sama. Annini rodiče emigrovali, když jí bylo šestnáct, do Švýcarska. Telefonní hovory, které s rodiči Anna vede, patří v knize k nejpůsobivějším momentům.

Děj novely neplyne lineárně, ale hopsá v přískocích tam a zpět rozdělený na kapitoly pojmenované po hlavních hrdinech. Osudy Akiho, Bavora, Anny a Aliho tak čtenář sleduje částečně odděleně a z jejich perspektivy, příběh se skládá postupně a na přeskáčku a mnohé z něj zůstává tajemstvím až do konce. Třeba kdo byl doopravdy Aliho otec a jestli to všechno mohlo dopadnout nějak jinak, nebo to právě k onomu nešťastnému konci celé směřovalo od samého začátku. A proč vůbec? Kvůli nedostatku lásky? Nebo je na vině jen normalizace? Nakonec to má ze všech nejlépe srovnané devítiletý Ali. V diagnostickém ústavu i ve škole je otloukánkem, ale přesně ví, co má pro něj v životě největší hodnotu. Zazi. Bílá laboratorní myška. Annu bolí vztah s Akim, Bavora celá Praha, jejíž normalizační ubohost vyzpívává na koncertech s Aurorou.

V Jamrtálu - údolí smutku, jak mu místní říkají, se ostatně daří málokomu, a Slavická přestože napsala především silnou novelu o zmarněných šancích, vytvořila také působivý portrét jedné pražské čtvrti. Dokázala v něm to, co je v próze možná nejtěžší. Vytvořit přesvědčivý svět, který realitu vystihuje, aniž ji musí nutně napodobovat.

Milena Slavická: Povídky jamrtálské

Torst, 2010, 144 stran

Autorka je spisovatelka (Výjimečný debut Mileny Slavické recenzovala již Karolina Jirkalová.

My se ke knize vracíme, protože se domníváme, že si to zaslouží.)

Autor:

Nejlepší kosmetika na citlivou dětskou pokožku: Tohle musíte mít!
Nejlepší kosmetika na citlivou dětskou pokožku: Tohle musíte mít!

Značka Bübchen existuje už přes 60 let a v německy mluvících zemích je jedničkou mezi výrobci dětské kosmetiky. Stala se favoritem i pro naše...