Britka Jill Murphyová listu The Daily Telegraph vylíčila, jak se svojí patnáctiletou sestřenicí v Japonsku komunikovala na Facebooku přímo během zemětřesení. „Ležela pod stolem ve škole v Jokohamě, když se země třásla. Bylo to neuvěřitelné,“ líčila. „Nemohla se spojit se svými rodiči, kteří se nacházeli jen několik mil od ní - telefonní sítě spadly a vlaky nejezdily - ale my jsme na druhém konci světa věděli, že je o. k. Facebook a Twitter jsou automaticky první místa, kam se jde člověk informovat o dění,“ dodala.
Také americké úřady vycházejí vstříc Japoncům žijícím ve Spojených státech a na Twitteru poskytují informace o telefonních číslech, pomocí kterých lze zjistit informace o příbuzných v Japonsku. Sociální sítě však pomáhají také cizincům z postižených oblastí, kteří nehovoří japonsky.
Obzvláště Twitter se stal populárním díky své stručnosti - jedna zpráva nepřekračuje 140 znaků a Japonci tak mohli rychle psát, co se aktuálně děje, a naopak se dovídat o hrozícím nebezpečí. Podle dostupných informací těsně po zemětřesení odešlo z Tokia každou hodinu na 1200 twitterových zpráv, takzvaných „tweetů“.
