Dnes je již velmi pravděpodobné, že vyčíslené ztráty převýší způsobenou škodu na majetku v době zemětřesení v Kóbe v roce 1995. Tehdy bylo nutné investovat do obnovy 10 bilionů jenů, což představovalo zhruba 2,5 procenta HDP. Podobně jako v roce 1995 lze očekávat v nejbližších měsících značný útlum ekonomické aktivity, nicméně již v polovině roku by opravy budov, obnova infrastruktury a znovuspuštění výrobních linek měly japonský HDP opět podpořit. Na vážnost situace ukazuje i fakt, že centrální banka v pondělí napumpovala do bankovního systému rekordních 15 bilionů jenů, aby zabezpečila stabilitu na finančních trzích. Ke zmírnění dopadů zároveň zdvojnásobila svůj program na odkup aktiv na 10 bilionů jenů. Riziko pro japonskou ekonomiku představuje mimo jiné i stav veřejných financí. Vláda v reakci na ničivé události bude reagovat vyššími vládními výdaji, na druhé straně pak přijde o část daňových příjmů z uzavřených elektráren a dalších závodů z automobilového a strojírenského průmyslu. To dále prohloubí již tak bobtnající deficit na úrovni 8 procent HDP a zvýší celkový dluh vlády přes 200 procent HDP. To nebude nic příznivého pro ratingové agentury, které by mohly snižovat hodnocení japonských závazků. Standard & Poor's již k takovému kroku na konci ledna přistoupila, Moody's ji v únoru následovala prozatím „pouhým“ snížením ratingového výhledu. To obecně snižuje atraktivnost Japonska v očích investorů. Těžko hledat důvod, proč by japonský jen měl nadále pro investory představovat bezpečný přístav a dlouhodobě zpevňovat. Paradoxně tomu tak ale v krátkodobém horizontu nejspíš bude. Mnoho japonských podnikatelských i soukromých subjektů má své finanční prostředky investovány v zahraničních aktivech, ale jejich potřeba na obnovu způsobí výprodej těchto instrumentů a zvýšená poptávka po jenu povede k jeho posílení. Zpevnění až k hranici 75 JPY/USD by však bylo zřejmě k nevoli centrální banky. Ta by mohla reagovat verbálními či přímými intervencemi.
O autorovi| MIROSAV FRAYER analytik Komerční banka
