Předlohou pro komedii ze světa mediálního průmyslu a pseudocelebrit je vzpomínková kniha britského novináře Tobyho Younga, v níž vylíčil svůj pracovní boj v americké Mekce společenských magazínů – Vanity Fair.
Autorovo filmové já a vypravěče celého příběhu ztělesnil britský komediální herec Simon Pegg. Ten vtiskl hlavnímu hrdinovi několik signifikantních vlastností, jež téměř predestinovaly vývoj celého snímku – jeho Sidney Young je ošklivý, sprostý, netaktní a nafoukaný pitomec.
S touto devizou se dostává do světa velké a zrádné slávy a pomalu se vyrovnává s tím, že práce pro magazín Sharps (substituent Vanity Fair) není jen chození na party a přecpávání se kaviárem.
Britské gagy, hollywoodské pointy Postupné poznávání současného „populárního“ žurnalismu a především světa povrchních celebrit zabere Sidneymu téměř polovinu filmu. Systému se sice nejdříve vzpříčí, ovšem pak se stane jeho hédonickým využivatelem. To vše za neustálého doprovodu více či méně vtipných, ale vždy trapných situací, které si na sebe přivolává jen a jen sám.
Přesto však existuje jeden (popravdě jediný) člověk, jenž dokáže dát Sidneymu vždy druhou šanci – kolegyně Alison (Kirsten Dunstová). Youngův veskrze mužský mozek ale dává přednost tomu, aby postál alespoň chvíli ve stínu vycházející a naivní hvězdičky Sophie (Megan Foxová). A tak se stane tím, koho vždy nenáviděl. Otázkou zůstává: za jak dlouho mu vlastně všechno dojde?
Jedním z hlavních pozitiv celého snímku je autenticky narcistické ztvárnění redakce, kde exceluje Jeff Bridges coby šéfredaktor Clayton Harding. Paradoxně právě v tomto prostředí se ale brzy projeví i první filmový rozpor. Většina gagů, jež má na starost Simon Pegg, je koncipována jako nevhodně a volnomyšlenkářsky britská. Ovšem jejich pointa a dozvuk jsou servírovány s hollywoodským polopatismem. Tento „koloniální“ rozpor se tak brzy začne odrážet i v celém vyprávění. S tím koresponduje i volba hlavního hrdiny, který ač neroztomilý a sebedestruktivní idiot (ale s vysokoškolským diplomem), nakonec prožije svůj cukrkandlový happy end.
Komedie režiséra Roberta Weidea, který je bůh ví proč Američan, měla být chytrá, vtipná a sarkastická. Měla zaútočit přesně na solar plexus mediálního mikrosvěta a zesměšnit manýry vyšší společnosti. Soudě alespoň dle režisérovy dokumentaristické minulosti a podle provokatérské pověsti autora knižní předlohy. (Za vše mluví citát skutečného šéfa Vanity Fair: „Ten, kdo neumí učit, píše. Ten kdo neumí psát, píše o sobě. V Youngově případě to platí nekonečně.“)
Jestliže se ale snímku nedostává příslušné ironie a nadhled se praktikuje spíše jako neupřímné ohrnutí nosem, nezbylo než se plněji věnovat romantické notě. Nic jiného by ale s ohledem na scénář nedokázalo udržet sérii Sidneyho pracovních i civilních příhod ve větším celku, kterému se říká příběh.
Také jako romantická komedie má Weideho dílo několik rezerv, neboť emoce hlavních hrdinů jsou většinu času proměnlivé a nezřetelné, stejně jako inteligence zde prezentovaných hereckých hvězd. Britská provenience nedokázala vdechnout lovestory ostrovní nadhled a atmosféru. Naopak z americké tradice si přivlastnila příliš mnoho iracionálního sentimentu. Film tak zůstal na půli cesty, což je v případě štreky Evropa–USA docela slušný výkon.
***
HODNOCENÍ LN *** Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám
(How to Lose Friends Alienate People) Velká Británie 2008 Režie: Robert Weide Scénář: Peter Straughan podle knihy Sidneyho Younga Kamera: Oliver Stapleton Hudba: David Arnold Hrají: Simon Pegg, Kirsten Dunstová, Jeff Bridges, Megan Foxová, Gillian Andersonová, Danny Huston a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 1. 1. 2009
Také jako romantická komedie má Weideho dílo rezervy, neboť emoce hlavních hrdinů jsou nezřetelné jako inteligence zde prezentovaných hvězd
