Na poslední rozloučení s Jaromírem Štětinou přišli do Krematoria Strašnice jeho bývalí kolegové z politiky, médií i neziskového sektoru. Pohřbu se účastnil například bývalý politik Miroslav Kalousek nebo spoluzakladatel a výkonný ředitel humanitární organizace Člověk v tísni Šimon Pánek.
Ten v projevu uvedl, že Štětina ovlivnil celou generaci mladých lidí v lásce k cestování, ale také velkou část mladých novinářů a těch, kteří se rozhodli ve světě v konfliktech pomáhat. Na výpravy se podle Pánka nevydával jen kvůli adrenalinu.
„V centru všeho byli lidé. Jaromíra zajímaly lidské osudy, jak lidé žijí, jaké mají potíže, v co věří,“ řekl. Štětina byl podle něj rádcem a přirozenou noblesní autoritou, inspiroval, přitahoval a vedl. „Jakkoli to slovo dobrodruh neměl rád, ale ve skutečnosti byl dobrodruhem,“ podotkl.
Zesnulý politik a novinář se proslavil reportážemi z bývalého Sovětského svazu i následným bojem proti komunismu. V roce 2004 byl za Stranu zelených zvolen do Senátu, o šest let později svůj mandát obhájil s podporou TOP 09 a hnutí Starostů a nezávislých. V letech 2014 až 2019 pak byl poslancem Evropského parlamentu.
Štětina se narodil 6. dubna 1943 v Praze. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a později Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Podle údajů ministerstva vnitra byl od roku 1965 členem Komunistické strany Československa, stranickou legitimaci vrátil po sovětské okupaci. Uspořádal několik výprav na Sibiř a do Asie, kde mimo jiné sjel řeku Indus.
Po roce 1989 byl zpravodajem Lidových novin v Moskvě a v období 1993 až 1994 jejich šéfredaktorem. Ve stejném roce založil soukromou novinářskou agenturu Epicentrum a věnoval se především válečnému zpravodajství, například v Náhorním Karabachu, Čečensku nebo Afghánistánu. Za svou práci obdržel v roce 1997 Cenu Ferdinanda Peroutky.
Štětina je také autorem desítky knih, mnoha set článků a desítek dokumentárních filmů. Získal i Cenu Rudolfa Medka. V roce 2000 mu tehdejší prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy.
