Sobota 29. ledna 2022, svátek má Zdislava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Jarrettovo trio si drží standard

Česko

Fenomenální klavírista Keith Jarrett vydává již dvacáté album: Yesterdays. Zahrát naživo tak, aby bylo možné vzít záznam takřka rovnou do lisovny, nezvládá každý.

Zná ho každý. Jeho tvorba není jen ryzí jazz, ale vstřebává hudbu klasickou, od Bacha až po Philipa Glasse. Proslul zcela improvizovanými sólovými koncerty, dvěma kapelami, „Americkým“ a „Evropským“ kvartetem v sedmdesátých letech, a mimo další aktivity rovněž kontroverzní stránkou své osobnosti – přílišnou pohybovou aktivitou během hraní či káráním publika za hlučnost v průběhu vystoupení.

Pomyslná sbírka melodií z Hollywoodu a Broadwaye Posledních pětadvacet let vystupuje Keith Jarrett výhradně sám nebo s kontrabasistou Garym Peacockem a bubeníkem Jackem DeJohnettem, s nimiž natočil i toto živé album. Trio je ojedinělé především svým repertoárem.

Až na výjimky jej tvoří jazzové standardy, neboli skladby mezi hudebníky tohoto stylu obecně známé. Jejich původ je obvykle v tzv. Great American Songbook, pomyslné sbírce melodií z repertoáru broadwayských a hollywoodských muzikálů první poloviny dvacátého století. Není lehké je zahrát zajímavě a jejich místo je dnes spíše v hudebních školách (slouží dobře k pochopení jazzových principů) a na nočních jamech než na albech. Standardy si tato formace neoficiálně přivlastnila a nalezneme je prakticky na všech jejích dvaceti albech, což má svá pro i proti. Po poslechu několika takových desek, ač zvukově i hudebně dokonalých, posluchač přece jen zatouží po změně.

Zejména „obyčejný“, který, na rozdíl od posluchače-muzikanta, neanalyzuje detaily samotného hraní, a vývoj kapely je tak pro něj ještě méně slyšitelný. Jistě, nelze popřít drobné změny v souhře a celkovém přístupu, ale až na drobné výjimky nejde o nic přelomového. Je zvláštní, že improvizátoři takového kalibru nemají potřebu vytvářet i hodnoty jiného typu, tedy vlastní kompozice.

Yesterdays, stejně jako tři další alba, pochází z roku 2001. Šlo o silné období, neboť Jarrett sám o předposledním albu My Foolish Heart prohlásil, že je jedno z jeho nejlepších. Zahrát moderní free jazz i rychlý bebop těmto muzikantům nečiní problémy, ale zdá se, že čím je pianista starší (dnes je mu šedesát tři), tím víc se zaměřuje na konkrétní epochy jazzové historie. Album Whisper Not (nahrané 1999) čerpalo hlavně z bebopových skladeb čtyřicátých let a od té doby jde Jarrett ještě dál. Na minulé nahrávce do programu poprvé zařadil několik skladeb raných jazzmanů dvacátých let, tzv. stride pianistů.

Ukázkový swing na velký činel Nebyl by to zas takový div, kdyby dobová interpretace, užijeme-li termín aplikovaný spíše ve spojitosti s klasickou hudbou, nebyla na tak vysoké úrovni. Stride piano je styl vyžadující značné technické schopnosti (zejména levé ruky) a dodnes patří k nejtěžším jazzovým disciplínám. Podobný „návrat ke kořenům“ pokračuje i v několika skladbách na Yesterdays, přičemž vydatnějším užíváním levačky klavírista dodává muzice větší drive.

Záznam koncertu (ač nekompletní) pochází z Tokia ze třicátého dubna. Výjimkou je závěrečná Stella By Starlight, natočená o týden dříve na zvukové zkoušce. Až na Scrapple From The Apple a „Stellu“ se ostatní skladby v repertoáru tria dosud vyskytly jen jednou nebo vůbec. Strollin’ od Horace Silvera či Sleepin’ Bee jsou středně rychlý swing, tempo, v němž tito hráči podávají nejnápaditější výkony. Efektní a rychlá Shaw ’Nuff posluchače probere po titulní baladě.

Známé Smoke Gets In Your Eyes předchází dvouminutová lyrická klavírní předehra a posléze v průběhu skladby zazáří basista Peacock. Pomalé skladby jsou vždy jeho silnou stránkou a ve všech třech zde prezentovaných se mu daří extra dobře. Spíše než melodicky přemýšlí rytmicky, a výkony jednotlivých hráčů jsou tak více kontrastní. Jack DeJohnette hraje minimalisticky jako vždy. Někdy záměrně rozbíjí pulz nepravidelnými akcenty, jindy rozjede ukázkový swing na velký činel a nechá veškerou posluchačovu pozornost upřenou na sólistovi.

Jarrettova technika nezná mezí a jeho úhoz je neuvěřitelně různorodý – v baladě dokáže vytvořit velkou škálu zvukových odstínů, tón má konkrétní a jistý i v rychlých tempech. To vše je propojeno s geniální melodickou a rytmickou invencí. Hráčem té nejvyšší jazzové ligy není náhodou. Zahrát naživo tak, aby bylo možné záznam jednoho koncertu vzít takřka rovnou do lisovny CD, nezvládá každá jazzová formace. V případě Keith Jarrett Tria to možné je. Kultovní mnichovský label ECM je navíc zárukou zvukové brilance a vkusného obalu.

Po třech letech odmlky přišlo přehodnocení vystoupení Řada kritiků říká, že tato kapela se už nevyvíjí, ale není tomu tak. Poslední alba pocházejí z období krátce po klavíristově přibližně tříleté odmlce (1996–99), po níž přehodnotil jak koncept svých sólových klavírních vystoupení, tak očividně i hraní v kapele. A to navíc nemáme žádný oficiální dokument o tom, kam se trio posunulo od roku 2002 do současnosti. Doufejme, že se brzo dočkáme nějaké aktuálnější živé nahrávky tohoto legendárního uskupení.

HODNOCENÍ LN

*****

Keith Jarrett Trio:

Yesterdays

ECM, 75:37 min.

Autor:

Naši zemi by neubránila ani desetkrát větší armáda, říká armádní generál Opata

Premium Přes tři roky šéfuje armádě a nejvíc mu pije krev byrokracie. Když je nejhůř, oblékne maskáče a vyrazí z kanceláře...

Situace se obrací. Dřív byl vstřícný západ, dnes vyrazte s obytňákem na východ

Premium Nemám rád kempy s jejich davovou atmosférou, hlukem a stísněným prostorem a hotely jsou pro mě nenávratně statické,...

Recept na dlouhověkost? Chirurg Pafko vysvětluje, čím si zkracujeme život

Premium Profesor Pavel Pafko o tom, proč si u televize neotevře lahváč, o malém štěstí pro každý den a taky o poučném úrazu na...

Opět jsme to roztočili: Ohlédnutí za Vánočním kolotočem v roce 2021
Opět jsme to roztočili: Ohlédnutí za Vánočním kolotočem v roce 2021

Vánoční kolotoč se stal nedílnou součástí eMimina. Letos si už po třinácté naše uživatelky vzájemně poslaly dárečky, které opět udělaly velkou...