Reaguji na článek Miloše Čermáka Havlova podpora Kocábovi je fajn, chce to ale stranu (LN 6. 10.). Za ocenění mé osoby autorovi děkuji, kritiku přijímám; je jen škoda, že kombinuje zajímavé úvahy s vývody, opírajícími se o nepřesné informace z třetí strany.
Pan Čermák píše, že „Se zelenými Kocába pojí jen Havlova podpora a sympatický pragmatik Bursík“. Ano, ale ne „jen“. Je to hlavně program SZ, který je mi blízký.
Píše, že působí hloupě mé „zelené mimikry“. Proč mimikry? Copak lásku a ochranitelský vztah k přírodě by neměl mít každý normální slušný člověk? Copak na této planetě disponujeme něčím důležitějším, než je příroda? Když jsem v roce 1990 kandidoval do Federálního shromáždění ČSFR, o SZ jsem ještě ani neslyšel, ale v programu jsem už měl celou řadu zelených bodů.
Zavádějící je také věta: „Když říká (Kocáb), že ho nezajímají problémy prvního pražského obvodu, ale že jeho ambicí je ,vymést Lenina z moskevského mauzolea‘, působí to hloupě.“
Takovou hloupost bych nikdy nevypustil. Řekl jsem, že v obecné poloze názor na problematiku zdravotnictví mám, ale konkrétní zdravotnické problémy na Praze 1 mi unikají. Ale ne, že mne nezajímají. Na jiném místě rozhovoru jsem konstatoval, že se Rusko dodnes nedokázalo rozejít se svojí minulostí: co bychom řekli tomu, kdyby byl v Berlíně na náměstí vystaven Hitler, v Bukurešti Ceaušescu a v Phnompenhu Pol Pot? Větu o vymetení Lenina jsem řekl, ale v jiném kontextu.
Autor píše, že když Kocáb dostane otázku „co jste kdy pro Stranu zelených udělal?“, irituje ho to natolik, že odpoví velkými písmeny: „NO COMMENT!“
Pravda je jiná. Obsluhoval jsem chat z domova sám a nevěděl, že tlačítko „odložit“ vyrobí odpověď „NO COMMENT“. Chtěl jsem dotaz jen odložit na později. Odpověď je přece jednoduchá: Politika by měla být služba, a ne prebenda. Chtěl bych posloužit naší společnosti prostřednictvím SZ.
O autorovi| Michael Kocáb, senátní kandidát Strany zelených
