Brusel se chystá přezkoumat loňskou státní pomoc Českým aeroliniím. Teoreticky má Evropská komise právo vyměřit ČSA několikamiliardovou pokutu, která by tuto neduživou firmu mohla srazit na kolena.
Nám nezúčastněným by osud této firmy mohl být lhostejný; nežijeme už v éře monopolních leteckých společností, evropský trh je naštěstí liberalizovaný a jednoho padlého obra prostě nahradí někdo životaschopnější. Jenže takhle podle pravidel se postupuje v ideálním světě a k tomu má daleko jak Česká republika, tak Evropská unie.
Někteří skeptici v šetření proti ČSA větří politiku a další výchovný pohlavek po razii v ČEZ. To zatím zní jako panikaření, nicméně čeští eurooptimisté by se těm panikářům posmívat neměli. Když prezidenta nabádali k rychlé ratifikaci Lisabonské smlouvy, bylo v jejich prostředí běžné strašit nás hněvem evropských mocných.
A nebyli sami, kdo se bruselské pomstychtivosti bál. Například majitel populárních levných aerolinek Ryanair před druhým irským referendem o Lisabonu prudce změnil názor a své krajany začal přesvědčovat, aby hlasovali pro. Na veřejnosti se rychle objevil výčet obchodních sporů, v nichž Ryanair závisí na rozhodnutí komise.
Nám se teď k porovnání nabízí případ Alitalia. Tu před dvěma lety nepřímo, skrze prostředníky (podobnost s českým případem), zachraňoval premiér Berlusconi. Stížnosti konkurence Brusel do půl roku smetl. Pokud by snad o ČSA rozhodl jinak, mocně tím přispěje k české euroskepsi.
Čtěte „Brusel stupňuje...“ na straně 13
