Vojtěch Popieluch, vedoucí hrázný Žermanické přehrady, už nespal dvacet hodin. Kruhy pod očima jsou toho jasným důkazem. Popieluch se sice ve službě střídá se svými kolegy, ale neustálý déšť a třetí stupeň povodňové aktivity na řece Lučině mu mnoho spánku nedovolí.
Z dispečinku státního podniku Povodí Odry v Ostravě volají, že by měl z přehrady upouštět vodu rychleji. Možná bude zase pršet. Dva ze tří povodňových bezpečnostních přelivů na mohutné, třicet dva metrů vysoké hrázi jsou otevřené. Bouřící voda padá z výšky do prvního vývaru, kde se tvoří hluboké žlutobílé vodní víry. V dolním vývaru pod hrází už je voda o něco klidnější, ale stejně má člověk před její sílou ohromný respekt.
Ve výšce nad námi, přímo na koruně hráze postává několik zvědavců. Vyklánějí se daleko přes zábradlí ve snaze spatřit přes mlžný opar burácející masu vody. Během povodní je hráz přehrady, vybudované v letech 1951 až 1957, velkou turistickou atrakcí. Z místa těsně u paty hráze, kam veřejnost kvůli bezpečnosti nemá přístup, pozorujeme se zatajeným dechem odvážného tatínka, který v natažených rukách drží svého tříletého syna nad třicetimetrovou propastí. Co by se stalo, kdyby ho náhodou upustil, nechceme ani domýšlet.
Vyšlo to krásně
„Musíme jít nahoru. Otevřeme ten poslední hradicí segment,“ zavelí hrázný. Šlapeme po strmých a kluzkých schodech nahoru ke koruně hráze. V prostředním mini domečku přímo na hrázi je malá strojovna, která ovládá klapku bezpečnostního přelivu. Popieluch vystrkuje hlavu z okénka a mačká červený knoflík, který je označen štítkem „nahoru“. „Stačí to vytáhnout jen o kousek. Už tak vypouštíme skoro maximum, co si můžeme dovolit, abychom nevyplavili domky, které stojí v údolí pod hrází,“ říká s vážnou tváří. Je středa 17. května 2010 a právě teď jsou všechny tři bezpečnostní povodňové přelivy otevřeny a Žermanická přehrada, která spolu s jezem ve Vyšních Lhotách na řece Morávce slouží jako zdroj vody pro zásobení podniků v ostravském regionu, vypouští vody nejvíce za posledních dvaapadesát let. Potrestejte vodohospodáře – volají po každých povodních nešťastní majitelé vyplavených a poničených domů, chat či automobilů. Lidé jsou totiž po povodních často přesvědčeni, že kvůli špatné obsluze přehrad se na ně a na jejich majetek hnalo více vody, než muselo. Obchodní ředitel a mluvčí státního podniku Povodí Odry Čestmír Vlček ale tvrdí, že kdyby se vodohospodáři na letošní povodně na Moravě nepřipravili, tak by škody mohly být mnohem větší. „Musíte si představit, že když přijde povodňová situace, tak do přehrady přitéká rozvodněná řeka a většinu zadržujeme v přehradě. Během povodní totiž přehrada vypouští jen tolik vody jako by žádná povodeň nebyla,“ říká Vlček.
Těsně před začátkem letošních povodní na Moravě byla hladina Žermanické přehrady, která podle hrázného Popielucha zadržela minimálně dvoumetrovou povodňovou vlnu, jen kousíček pod takzvanou zásobní hladinou. „Předpověď počasí se bohužel s realitou hodně rozcházela. Od pátku, kdy pršelo, jsme upouštěli z přehrad pět a pak deset kubíků vody za sekundu. To, co se odehrávalo v řekách, byly srážky, které napršely pod přehradou. Z přehrady jsme do řeky nepouštěli skoro nic,“ dušuje se Vlček. Jakmile se ale hladina vody přiblíží k přehradnímu maximu, mají podle Vlčka vodohospodáři dvě možnosti. „Buď můžeme zvýšit odtok spodními výpustmi a zpomalíme nárůst, anebo necháme vodu vystoupat až na maximum a využijeme celý prostor přehrady s tím, že přebývající voda přetéká přes bezpečnostní přeliv,“ říká Vlček.
Bezpečnost nade vše
A právě to udělali vodohospodáři Povodí Odry při letošních povodních na Žermanické přehradě i dalších. „Takhle to celé proběhlo a vyšlo to naštěstí i časově. Uvědomte si totiž, že jakmile hladina v přehradě dosáhne maxima, tak všechno, co do přehrady nateče, také odteče, a kdybychom vodu pustili do toku v době kulminace, tak by to byla katastrofa. Takto mají přehrady fungovat a zaplať pánbůh, že je máme,“ tvrdí Vlček. Kdyby byla předpověď horší a pršelo ještě několik dní, tak by celý proces byl úplně jiný. Přehrada by v průběhu dešťů neustále vypouštěla vodu spodními výpustmi s tím, že by se zadržovala menší část vody, aby kapacita vydržela. „Nestalo by se tak to, co se stalo v roce 1997. Tehdy byly srážky tak enormní, že došlo k úplnému naplnění přehrad a žádná voda se už nedala zadržovat. Teď to vyšlo úplně krásně,“ soudí Vlček. Něčeho takového, jako je protržení velké přehradní hráze, se podle vodohospodářů nemusíme obávat. Přípravě stavby hrází, jejich kontrole v průběhu stavby a samozřejmě také následnému provozu se totiž věnuje maximální pozornost. „Už před výstavbou se provádí rozsáhlý geologický průzkum základových poměrů, a to jak u hráze, tak i v budoucí nádrži,“ ubezpečuje Vlček. Při provozu přehrad se pravidelně sledují, měří a vyhodnocují průsaky vody, její vztlak a také pohyby hrázového tělesa, které v průběhu doby takzvaně pracuje vlivem změny teplot vody a vzduchu i vlivem výšky vzduté vody. Systém kontroly je předepsán podle kategorie hráze a při zjištění jakékoliv odchylky nad přípustné meze se okamžitě provádějí potřebná opatření, třeba i snížení hladiny či úplné vypuštění celé nádrže. Hráze mohou být ovšem ohroženy i jinak. Třeba na konci druhé světové války se ustupující německá armáda pokusila zničit hráz brněnské přehradní nádrže a zatopit značnou část Brna. „V současné době nejsou vyloučeny ani teroristické útoky. Hráz by se protrhla jen v případě raketového útoku nebo zemětřesení o síle osm stupňů Richtera,“ soudí Vlček.
Další přehrady
A i pro takové situace existují modely a pro všechny významné hráze byly provedeny analýzy možného porušení a jeho následků, to znamená průlomové vlny. K určení jejího průběhu a dosahu na území pod hrází jsou dnes k dispozici moderní výpočetní metody, pomocí nichž je možno určit případný rozsah zasaženého území, a připravit tak preventivní opatření. „U sypaných hrází by nebezpečí protržení hrozilo jen v případě úplného přelití na vzdušnou stranu. U betonových hrází nic podobného nehrozí. Hráze jsou na takové povodně konstruovány a nic se jim stát nemůže,“ tvrdí Vlček.
Už v roce 2006 LN psaly, že ministerstvo zemědělství počítá se stavbou 201 nových přehrad na českých řekách. Ekologové tehdy odhadli, že by se musely odstěhovat až vystěhovat desetitisíce obyvatel. Vodohospodáři a odborníci se snaží přesvědčit veřejnost i ekology, že výstavba přehradních nádrží musí být součástí protipovodňových opatření.
V Česku budování přehrad několik desetiletí stagnuje, zatímco v Evropě rostou vodní díla s výškou nad 100 metrů. Nechuť k nádržím se k nám přenesla z USA a západní Evropy v 70. až 80. letech. Tehdy se tam prosadil názor, že kvůli vodním dílům se zbytečně zatápějí vzácné lokality i celá sídla a lidé se musejí nedobrovolně stěhovat. Na rozdíl od vyspělých zemí v Česku odpor přetrval. Koncem 80. let byl z iniciativy ekologů zastaven například projekt na víceúčelové vodní dílo na Berounce u Křivoklátu, které měla využívat také jaderná elektrárna Temelín. Mělo chránit i před povodněmi. Berounka, která představuje největší hrozbu pro Prahu, není dodnes nikde regulována.
„Poslední přehrada u nás se postavila na Moravici ve Slezské Hartě. V roce 1997 zachytila velkou povodňovou vlnu a zabránila dalším škodám na severní Moravě a ve Slezsku. A při letošních povodních měla například Slezská Harta rezervy do výšky 1,5 až tří metrů,“ tvrdí Vlček.
I tolik diskutované Nové Mlýny, které byly postaveny během 70. a 80. let minulého století, zabránily rozšíření povodně na Břeclavsko v roce 1997 a mnohem větší katastrofě letos. V současné době se polemizuje o stavbě nové přehrady na řece Opavě v Nových Heřminovech na Bruntálsku, kterou prosazuje Povodí Odry. Znamenalo by to však vysídlení obce, proti kterému jsou ekologové i starosta Antonín Maňák. Ten považuje stavbu protipovodňové přehrady, která má snížit riziko povodní na horním toku řeky Opavy, za barbarství. Zahájení stavby nového vodního díla by mělo začít do pěti let. „Podle harmonogramu z roku 2008 by se se stavbou mělo začít v letech 2015–2016. Dokončení předpokládáme kolem roku 2020. Nyní je dokončen investiční záměr, který byl předán ministerstvu zemědělství,“ potvrdil Čestmír Vlček.
