Lidovky.cz: Vaše aktuální angažmá vám umožňuje ujmout se řízení ministerstva kultury už od 1. července?
Ano, to už jsem deklaroval i ve své předběžné odpovědi, zda bych byl ochoten resort převzít. Samozřejmě je to o tom, abych celý svůj režim upravil tak, aby se prioritou stalo ministerstvo kultury.
ČTĚTE VÍCE: |
Lidovky.cz: Může nový šéf resortu v úřadu ještě něco udělat do doby, než přijdou příští rok na jaře volby?
Když jsem nad tím sám uvažoval, napadlo mne následující. Zaprvé: všechno je o vztazích. Je potřeba nastavit určitý systém uvažování a práce. A druhý moment je tím, proč se kumštu věnuji bezmála pět desetiletí: umění je reprezentantem naší země každodenně. Nejde o to, že se někdy udělá festival. Kultura jako taková je ukázkou kvality a vyspělosti kterékoli země. Protože jsem se vždycky snažil pomáhat čemukoli, co má smysl, určitou hodnotu a míru duchovního obsahu, nemám důvod na svých představách cokoli změnit. Kdyby to tak nebylo, nevydržel bych v oboru tak dlouho.
Lidovky.cz: Jaké tři největší problémy v české kultuře v současnosti vidíte?
Velmi aktuálním problémem je otázka živého umění. Jde o to, aby existovala platforma, na které se mohou mladí lidí cíleně a kontinuálně prezentovat. Zajímá mě mladý kumšt. Máme mladé a zajímavé lidi, kteří rozhodně zaslouží velkou míru pozornosti. Zadruhé máme nevídanou síť historických památek. Neměli bychom nechat chátrat to, co chátrat nemusí. A třetí moment je pro mě principiální, ať už dělám cokoli. Lidé si mají v klidu umět vyjasnit názory, pojmenovat problémy a vymyslet optimální řešení. Je přitom jedno, z které hlavy přijde. Mírá vzájemné komunikace, empatie a vnímání je pro mě klíčová. Není to rovina direktivního řízení, ale snaha nalézt optimální řešení.
Tedy spíše než nastavovat procesy jde o to si umět společně promluvit?
Nepochybně. Umět se poslouchat, znát problematiku, ale vyslechnout vždy názor jedné i druhé strany. To vyžaduje maximální účast a ochotu se navzájem pochopit a vnímat. Můžeme mít obrovské představy, ale vždy je můžeme zrealizovat jen z určité části. Karel Čapek řekl, že se za život podaří realizovat zhruba každý desátý sen. Jinými slovy: vynaložíme desetkrát větší úsilí než se něco povede. Sám to dobře znám. V životě jsem cvičil desetitisíce hodin na to, aby na pódiu věci tu a tam vyšly. Investice je tam obrovská. Každý kumštýř vynakládá nesmírné úsilí na to, aby byl vůbec schopen něco nabídnout. A je jedno, jestli je to hudebník, výtvarník nebo literát.
Máte v tomto ohledu nějakou zásadu?
Jsou dvě. Funkce rozumu nepřidá, za tím si stojím. A kumštýřem se člověk nestává až na pódiu. Musí si za věcí stát, žít jí, musí ho bolet a zároveň také těšit.
Pokračování rozhovoru s Jiřím Hlaváčem čtěte v zítřejších Lidových novinách. Už ve 22.00 jej najdete v on-line vydání či iPadu a iPhonu.
