OČIMA PSYCHOLOGA
Mezi náma chlapama, ty kukadla Šafránkový jsou opravdu k sežrání... Ale ona celá Popelka je k sežrání. Proč? Asi proto, že Popelka na rozdíl od macechy a nevlastní sestry nemá pocit nároku. Nečiní si nárok ani na velké dary (přines mi, co tě cestou cvrnkne do nosu), ani na prsten při lovu, dokonce ani na prince. Na to vše si však dělá nároky macecha. Jenže čím více se snaží domoci svých „práv“, tím více je neúspěšná. Není to nespravedlivé? Ona s dcerou je neochvějně přesvědčena, že ano.
Ano, sebelítost, závist, pocit nároku, ale též sebenenávist – to jsou průvodní známky manipulátorů. Jejich osudy jsou smutné – čím více se snaží svůj život zachránit, tím jsou na tom hůř. A nechápou proč. Kde dělají chybu? Když se podíváme na Popelku, tak se to zdá být jednoduché: místo závisti obdiv, místo pocitu nároku vděk a trpělivost, když druhý není zrovna tam, kde bychom ho rádi měli.
Ale i Popelka má své požadavky, ze kterých nemůže slevit. Ano, princ musí dospět. Je to ještě napůl dítě. („Jenže ty sis bral maminku a mně vnucuješ samý cizí holky!“) Dává mu proto tři hádanky. Když je pochopí, tak ji dokáže přijmout takovou, jaká je – šikovná střelkyně, okouzlující, byť nepravá princezna, ale také špinavá holka obyčejného původu. Je princ schopen to unést? Dokáže ji přijmout se vším všudy? Nejenom to hezké pozlátko? Popelka se na něj nebude zlobit, když to nedokáže, ale na druhé straně mu ráda pomůže, aby to dokázal.
Dr. František Pavlíček, skrytý scenárista, musel být geniální, když takto popsal zdravé vztahy mezi mužem a ženou. Nejen u prince a Popelky, ale i krále a královny. Všimněte si přírodního úkazu. Král s královnou se k sobě chovají stejně hezky na veřejnosti jako v soukromí. To třeba u macechy nepřipadá v úvahu. Ta by určitě řekla: „No to je přece normální, že se lidé k sobě doma chovají hůř, než jak se k sobě chovají na veřejnosti.“ Běžné to možná je, ale není to normální. Pak se nedivme, že se nám „normálně“ rozvádí dvě manželství ze tří. Návod na úspěch od Popelky zní: chovejte se k vlastním minimálně tak hezky, jako se chováte k cizím lidem.
***
Fakta o Třech
oříšcích pro Popelku:
Rok výroby: 1973
Režie: Václav Vorlíček
Scénář: Bohumila Zelenková,
respektive František Pavlíček
Kamera: Josef Illík
Hudba: Karel Svoboda
Text písně: Jiří Štaidl
Hrají: Libuše Šafránková – Popelka Pavel Trávníček – princ Carola Braunbocková – macecha Rolf Hoppe – král Karin Leschová – královna Daniela Hlaváčová – Dora Jan Libíček – preceptor Vítězslav Jandák – Kamil Jaroslav Drbohlav – Vítek Vladimír Menšík – Vincek
Pohádka se natáčela v koprodukci s německým filmovým studiem DEFA. Scénář napsal František Pavlíček, který je například podepsaný pod adaptací Markety Lazarové. V sedmdesátých letech byl ovšem na indexu, a aby mohla být jeho pohádka realizovaná, podepsala scénář Bohumila Zelenková, která je také uvedena v titulcích. Pavla Trávníčka v roli prince namluvil Petr Svojtka, jehož hlas dodal postavě oduševnělost.
Domácí úkol pro bystré diváky
V Popelce říká královna králi na adresu synátora: „Stejně je ve všem podstatném po tobě.“ Naštěstí byl scenárista tak bystrý, že na několika místech tato podstatná shoda prosvítá. Naleznete je?
Řešení z minulého dílu Jaká česká pohádka pojednává o překonání narcismu jako populární Mrazík? Třeba pohádka O Nosáčovi od Františka Hrubína. I v ní se musí princ rozzlobit na svůj velký nos, teprve tak překoná svou sebestřednost. V Mrazíkovi se děje totéž v okamžiku, kdy Ivan zahazuje zrcátko.
Pravda o pohádkách
Originální pohledy na české televizní Vánoce
Sobota 15. prosince: Pyšná princezna
Pondělí 17. prosince: Princezna se zlatou hvězdou
Úterý 18. prosince: Císařův pekař / Pekařův císař
Středa 19. prosince: Mrazík
Čtvrtek 20. prosince: Tři oříšky pro Popelku
Pátek 21. prosince: Byl jednou jeden král
Sobota 22. prosince: Hrátky s čertem
O autorovi| Jeroným Klimeš, psycholog
