Tolik maratonů v tak krátkém časovém úseku připadá laikovi jako něco nepředstavitelného, odborníkům však nikoli. Překážkou není ani skutečnost, že Tristan Miller se pustil do maratonů teprve loni, ve dvaatřiceti.
„Vytrvalostní věci se dají poměrně snadno nacvičit. Pokud začnete běhat i po čtyřicítce, už po dvou týdnech pocítíte zlepšení. Což neplatí u kolektivních sportů, ale ani třeba u tenisu nebo sjezdového lyžování,“ líčí Domanský.
Nicméně uznává, že v případě Millera jde o ojedinělý výkon. „To v každém případě. Nejde jen o fyzickou stránku věci, ale i o obrovskou morální zátěž – nevěřili byste, jaké vytrvalec při tak velkém záběru může prožívat krize,“ přibližuje. Tour do France? La Manche?
S tím souhlasí lékař atletické reprezentace Jiří Neumann. „Taková porce vyžaduje i nesmírnou psychickou odolnost. Kdyby mi teď někdo řekl, že mám na kole zvládnout sto padesát kilometrů v kuse, asi bych to psychicky neunesl. Dvaapadesát maratonů v jednom roce, to je extrémní zátěž taky na hlavu,“ vysvětluje.
Pakliže má z lékařského hlediska posoudit, jak Millerovy maratony zatěžují třeba krevní oběh, jen pokrčí rameny.
„Tohle nikdo přesně neví. Víme, že se při námaze zvyšuje srdeční frekvence, ale těžko říct, co tohle udělá se srdíčkem. Víte vy, jestli máte třeba výduť na mozkové tepně? To netuším ani já, dokud se nenechám vyšetřit. Kardiolog možná řekne, že ten Australan je blázen, ortopéd se přidá, že nevěří, že by jej nebolela kolena, kyčle nebo achilovky. Ale třeba ho to opravdu nebolí, třiatřicet let není mnoho,“ říká Neumann.
Lze Millerovu běžeckou tour po zeměkouli přirovnat k jinému sportovnímu výkonu?
Odborníci váhají.
„Třeba k přeplavání kanálu La Manche tam a zpátky třikrát za sebou během tří týdnů? Nebo k pěti výstupům na osmitisícovku v krátké době? Je to nesrovnatelné. Ale jestli má Miller při maratonech a cestování ještě náladu na žertíky, tak je to borec,“ přemítá Domanský.
„Miller nejspíš patří do kategorie ultramaratonců. Musí to být opravdu síla,“ pokyvuje hlavou Neumann. „Absolvovat Tour de France nebo Giro musí být taky strašné. Jeden náš cyklista mi řekl, že tyto závody jsou peklem, kdy si v cíli moc nepamatuje, co se dělo mezi pátou a dvacátou etapou. V každém případě kloubouk dolů, Miller je frajer,“ má jasno lékař.
