Inscenace Tajemství Zlatého Draka, kterou v Národním divadle Brno uvedl Daniel Landa, Zdeněk Plachý a Jiří Šimáček, rozděluje brněnskou kulturní veřejnost. Tvůrci se hájí prodanými vstupenkami, ale kritika většinou projekt hodnotí negativně.
PRAHA Odpůrci nedávno uvedené inscenace brněnského Národního divadla Tajemství Zlatého Draka se pozastavují nad tím, že se tak pochybné dílo objevuje ve veřejnoprávním divadle dotovaném státem, ale ředitel Daniel Dvořák, tvůrci a účinkující kritiku odmítají.
Lidé uvnitř divadla se pochopitelně jmenovitě nechtějí vyjadřovat, ale někteří herci se netají spokojeností nad tím, že je úkol v tak „zásadní inscenaci“, jak ji sami tvůrci označují, minul. Bližšímu zhodnocení se vyhnul i ředitel Městského divadla v Brně Stanislav Moša. „Řeknu vám k tomu jen jedno – dělá se okolo toho strašně velký humbuk. Vždyť je to jen jedna z padesáti premiér ND v roce,“ řekl. I to je zvláštní, protože Moša se zasazoval, aby do brněnského Národního přišlo stávající vedení.
Veřejně proti hře vystoupil někdejší šéf činohry ND František Derfler, který v Brně vede oceňované Divadlo U stolu. „Mystika, alchymie i hluboká psychologie Jungova jsou tu sníženy na prázdný efektní spektákl pod hranicí směšnosti. Ještě že zpěvák Landa v černému haveloku tak silně čaruje svého Merkuria, že se divák musí chvílemi až smát. S jeho prostomyslnými texty to jde dobře dohromady a je to v té zoufalé prázdnotě aspoň veselé oživení,“ píše v otevřeném dopise.
Na jeho kritiku se stejným způsobem ozval Daniel Dvořák. Naznačil, že Landovo divadlo velebí Pána Boha a tomu je veškeré holdování milé. „Na rozdíl od exaktních věd je na umění krásné, že pravdy a formy jsou četné a paralelní. Landa není Camus, ale není jím ani Alois Jirásek. A do toho vkus diváků. Co s tím? Ještě že je nad námi Pán Bůh, a ne František Derfler. Na Nebi i na Zemi,“ uzavírá. Dvořák také prohlásil, že nezaznamenal negativní ohlasy, šlo prý jen o dílčí výhrady.
Národní divadlo pak na své webové stránky zařadilo videozáznam se zavádějícím titulkem Odpověď kritice. Je v něm děkovačka, při níž publikum tleská vstoje. Na Derflerův dopis reagovali i představitelé hlavních rolí Petr Halberstadt a Klára Apolenářová. Jejich dopis nešetří ostrými výpady, například, že Derfler se nezastal činohry, když ji Dvořák údajně chtěl zrušit. „Asi zapomněli, že jsem se jako jediný proti tomu veřejně postavil v tisku,“ říká Derfler, který se domnívá, že jejich dopis svědčí hlavně o tom, že podlehli Danielu Landovi a tvůrcům inscenace. Proslýchá se také, že dopis vznikl pod tlakem šéfa činohry Zdenka Plachého. Herci také píší, že na protest odstupují z inscenací Divadla U stolu, kde ovšem pouze alternují.
Nejde ale jen o kritiky, kteří si podle Dvořáka Landu zaškatulkovali, opus odmítají i renomovaní divadelníci. Za „z gruntu nepovedenou“ označil inscenaci Milan Uhde. „Ta nepovedenost ještě vynikne vedle zdařilé scénografie. Nemám z toho radost, protože bych si přál, aby se činohře dařilo,“ řekl. Rektor JAMU Václav Cejpek podle svých slov sdílí nejhorší hodnocení. „Je to velmi slabý dramatický text, neobstojí ani v postmoderním nátěru. Z dějin dobře víme, že i hodně špatné kusy měly úspěch. Divadlo se dopouští omylu, když toto vydává za profilovou záležitost, je přece tak průhledné, proč si vybralo Landu, a ne třeba Yvettu Simonovou,“ uzavírá.
