OSTRAVA Někteří pacienti ve zdech jediného hospice na severní Moravě stráví jen pár hodin, jiní řadu měsíců. Míst se nedostává.
Když se paní Božena Tymfová před sto lety a osmi měsíci narodila, byl ještě Zábřeh samostatnou obcí. Božena Tymfová je nyní vůbec nejstarší klientkou hospice svatého Lukáše v ostravských Výškovicích, jen kousek od Zábřehu, který je dávno městskou částí Ostravy. V hospici je osmý měsíc. „Líbí se mi tady, ale k obědu byly nedovařené brambory. S tím přece musí počítat, že stoletá babka už nemá svůj chrup,“ brání se příliš tvrdému jídlu Tymfová.
Podobných pacientů je v hospici třicet. Lékaři je tam posílají s nevyléčitelnými nemocemi, většinou onkologického charakteru. Od loňského září, kdy ostravská charita hospic otevřela, využilo jeho služeb 188 pacientů. Podle ředitele charity Martina Pražáka byl pro 170 pacientů hospic posledním životním zastavením. Šesti lidem se stav dokonce tak zlepšil, že mohli odejít domů.
„Máme zde koncerty, chodíme na mši, můžeme na zahradu. Alespoň se mi tak konec života zpříjemní,“ říká otevřeně osmasedmdesátiletá Anna Wčislová. I šedesátiletý Josef Vantuch si pobyt v zařízení pochvaluje. „Doma bych takové pohodlí nenašel. Pouštíme si v televizi zprávy, občas se podíváme na dobrý film. Dvakrát jsem byl na vozíku na zahradě. Jednou odsud vyběhneme a půjdeme na bál,“ žertuje se sestrou Teresou Kopytek z řádu svaté Alžběty. Ta přišla do Ostravy před rokem pracovat z Polska poté, co tam předtím pracovala deset let v obdobném zařízení. „Bez víry a bez opory v rodině by se taková práce dělat nedala,“ říká sestra.
Téměř denně umírají personálu před očima lidé. Tři desítky ošetřovatelek se starají o stejný počet nemocných, dalších deset lidí pracuje v hospici v dalších funkcích, od uklízeček po management. Nejmladší pacient byl třicetiletý, nejstarší klientkou je více než stoletá Božena Tymfová. Když v hospici novou ošetřovatelku přijímají, přijde na první dva dny jen tak na zkoušku. Aby si vůbec zkusila, zda práci psychicky zvládne.
„Možnost dožití v rodině je dneska mizivá. Za rok provozu se nám potvrzuje, že lidé právě v hospici mohou dožít v důstojných podmínkách. Umírají v klidu a ne v prostředí, kde se čeká, až umřou,“ chválí hospic ředitel Diecézní charity ostravskoopavské Lukáš Curylo.
Podobné zařízení nejblíže Ostravě je v Olomouci a ve Valašském Meziříčí. Náměstek moravskoslezského hejtmana Petr Adamec upozorňuje, že hospic svatého Lukáše je ještě kapacitně schopen pokrýt oblast Ostravska, ale na celý kraj rozhodně nestačí. „Lidé v takových situacích jsou často osamoceni a určitě přijde na pořad dne jednání o stavbě dalšího hospice,“ míní. Další hospic je nejvíce zapotřebí na Bruntálsku.
Výstavba hospice v Ostravě stála 123 milionů korun. Celkem 62 milionů korun dalo město Ostrava, 35 milionů ministerstvo zdravotnictví, deset milionů kraj, devět milionů německá nadace a zhruba tři a půl milionu se vybralo pomocí různých sbírek. Přesto stále ještě tři a půl milionů chybí. Ostravská charita proto chystá v pátek benefiční koncert v ostravské katedrále Božského spasitele. Účinkující jako Jiří Schmitzer nebo skupina Traband mají přilákat návštěvníky, kteří vstupným dostavbu podpoří.
Služby v hospici nejsou zadarmo. Klienti platí podle výše důchodu mezi 150 a 350 korunami denně. Vedení Charity se snaží získat od ministerstva práce a sociálních věcí grant, jehož pomocí by v budoucnu mohly platby zcela odpadnout. „Zdravotní pojišťovny platí zhruba 1000 až 1200 na lůžko denně, naše náklady jsou však 1400 až 1500 korun denně,“ přibližuje Pražák.
Kromě hospice svatého Lukáše nabízí ostravská charita i takzvaný mobilní hospic. Ten má zajistit péči o nemocné, kteří zůstávají v domácím ošetřování. Těch je nyní na Ostravsku sedmnáct. „Půjčujeme jim polohovací postele, dávkovače opiátů a jiné potřebné pomůcky,“ říká Pražák. Tato služba je také díky různým grantům, které se charitě podařilo získat, zdarma. Slouží především jako vstřícná ruka příbuzným nemocných, kteří o své blízké pečují.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava