Pro mě těžko pochopitelným způsobem se ubírají myšlenky pana redaktora Daniela Kaisera. Ve svém úterním sloupku (Jednou lidovec, pořád lidovec, LN 29. 3.) vyrazil na obranu Alexandra Vondry a jako zbraň si zvolil úvahu, že Miroslav Kalousek se zbavil Martina Bartáka, aby si uvolnil ruce pro další protivondrovskou zteč. Aby svému argumentu dodal na důrazu, připomnělo mu to „postup KDU-ČSL, jež se v roce 1997 zřekla podezřelých peněz z vlastní kasy těsně předtím, než vyzvala Václava Klause k rezignaci. Může být náhoda, že Kalousek používá stejného lobbistu jako tehdy Josef Lux.“ Nudná fakta Škoda že si pan redaktor Kaiser před psaním neosvěžil paměť trochou studia. Zjistil by, že k rezignaci tehdy premiéra Klause vyzvali jeho spolustraníci Ivan Pilip s Janem Rumlem a KDU-ČSL poté opustila vládu, kterýžto krok jako možnost anoncovala už pár měsíců.
Ale proč se nudit fakty, když mohu vytvořit konstrukci o tom, že když tehdy na kampani KDU-ČSL pracoval Miroslavu Kalouskovi dodnes blízký Michal Kuzmiak, stopa vede k lidovcům. Jenže Miroslav Kalousek už nějakou dobu lidovcem není. Odešel, protože Luxův styl politiky mu zůstal cizí, a proto s tradičními lidovci stále obtížněji nacházel společnou řeč. Dnešní KDU-ČSL je úplně jinou stranou než v dobách Kalouskova vedení. Lidi blízké svému naturelu si s sebou odvedl do TOP 09 a lidovcům se tím, po pravdě řečeno, docela ulevilo.
Stará finta Pokud chtěl Daniel Kaiser postup Miroslava Kalouska v kauze Vondra a ProMoPro odsoudit, jako že chtěl, pak by měl odsuzovat jeho, a nikoli lidovce, kteří s ní nemají nic společného. Mohl svůj text nazvat třeba „Jednou Kalousek, pořád Kalousek“. Jenže proč riskovat nelibost mocného ministra, když stačí použít starou fintu s názorovým stereotypem nebo, chceteli, s principem kolektivní viny. Říkalo se to tak po válce - jednou Němec, vždycky Němec. A našly by se i jiné, mnohem výživnější příklady...
O autorovi| Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL
