Spor o mešitu u newyorského Ground Zero patří k těm, kde by si Evropané měli ušetřit rady. Kdo sám nezažil 11. září 2001, kdo nebydlí ve městě, jež prodělalo psychický otřes, napočítalo tři tisíce mrtvých a dlouho se vzpamatovávalo, těžko se vcítí do emocí jeho obyvatel. Ale to rozhodování nás zaujme.
Upřímně řečeno argumenty stoupenců stavby mešity jsou zajímavější než argumenty odpůrců - už proto, že musí být promyšlenější a intelektuálně náročnější. Odpůrci třeba srovnávají stavbu mešity u pietního místa New Yorku s plánem výstavby kláštera karmelitek v Osvětimi před čtvrtstoletím. Jenže - při vší úctě k Antidifamační lize - je v tom demagogie. Mířil snad útok z 11. září na nějakou přesně definovanou skupinu tak jako lágr v Osvětimi? Ne. Takže používáme-li osvětimský argument, jako bychom říkali, že: Za prvé - nějaká skupina obětí si může Ground Zero nárokovat. Za druhé - jde o oběti islámu jako ideologie, nikoliv islamistických teroristů.
Ještě pozoruhodnější je, vystupují-li jako odpůrci mešity konzervativci. To jsou přece Američané, kteří bojují za náboženské svobody, za svobodné vyznávání víry, za svobodné rozhodnutí rodičů, jak ve víře vychovávat děti, jak učit na školách. Právě pronásledovaní nositelé těchto hodnot odcházeli z Anglie za náboženskou svobodou do Ameriky, ale teď hájí protináboženské nálady. Je snad náboženská svoboda hodnotou, jen když se to hodí? Jako by nám to připomnělo některé české konzervativce hájící nepřizpůsobivost vůči evropským harmonizacím jako hodnotu samu o sobě, ale bojující proti nepřizpůsobivosti bezdomovců či Romů.
Čtěte „Obamovy islámské potíže...“ na straně 7
