ROZCESTNÍK
Básně Edgara Allana Poea byly geniálně vykalkulované – a články Nouriela Roubiniho jsou vykalkulované také. Jen tím slovem kalkulace myslí oba něco úplně jiného.
Nejlepší mozky ve světových tištěných médiích poslední dobou nehloubají nad ničím víc než nad silou a slabostí národních měn. Titulky článků jsou si podobné jak žalud žaludu: Kdo zavinil měnové války? / Jak zabránit měnové válce?, pouze krákoravý krkavec Roubini jde na svém hojně navštěvovaném webu Roubini.com rovnou na věc: Jen slabí přežijí. Myslí měny, pochopitelně. Důvody jsou evidentní: podhodnocený jüan, díky němuž sice žijí Číňané pod svou úroveň, ale země vyváží jak o závod, relativně silný dolar, který je spoluviníkem obrovského salda americké platební bilance, a zejména silné euro, které nedovoluje zemím jako Irsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko a Itálie vyhrabat se ze svých dluhů. „Všichni hrají hru, kterou někdo bude muset prohrát“.
„Měnové války povedou k obchodním válkám, jak ukázaly nedávné výhrůžky Kongresu Spojených států vůči Číně.“ (Kongres obvinil Čínu z manipulace kurzem jüanu, čímž si otevřel cestu k uvalení cel na čínské zboží.) „Pokud je nezaměstnanost ve Státech desetiprocentní a čínský růst stejně vysoký, je vlastně překvapivé pouze to, že bubny obchodní války neduní ještě hlasitěji.“
Pokud budou Čína, rozvíjející se trhy i další země s přebytky obchodní bilance hájit zhodnocování svých měn intervencemi, „bude jedinou šancí pro deficitní země deflace. To povede k recesi s dvojitým dnem, ještě větším fiskálním deficitem a překotně se zvětšujícím dluhem,“ pokračuje zachmuřený Roubini.
* * * Svět je na pokraji nebezpečné (nasty) konfrontace nad směnnými kurzy, píše podobně ekonomická megastar jménem Simon Johnson, bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu. Nabízí jiné explanační schéma, ale jeho závěry jsou podobně pochmurné. „Problém se obvykle vykládá v termínech ‚podvádění‘, kdy některé země drží své směnné kurzy hluboce podhodnocené, čímž navyšují vývoz a blokují dovoz oproti situaci, která by nastala, kdyby jejich centrální banky povolily volně plovoucí kurz.“
Standardně se obviňuje v prvé řadě Čína a po ní v těsném závěsu Mezinárodní měnový fond (MMF ), pokračuje Johnson, „ale pokud se zamyslíme šířeji, hlavní vina padá na Evropu, která se odmítala starat o to, co se ve světové ekonomice děje, čemuž jen přidaly sérií chybných rozhodnutí Spojené státy“. Samotné měnové války jsou jen šarvátkou, ale nebezpečí je skryto jinde, „Samotné jádro světového finančního systému je nestabilní a neúnavné riskování povede opět k dalším krizím.“ * * * International Herald Tribune přináší neohraný pohled na stárnutí populace v článku Staří přicházejí, který vychází z rozsáhlého průzkumu washingtonského Centra pro mezinárodní strategická studia. To vyvinulo svůj vlastní Index globální připravenosti na stárnutí (GAP), který zahrnuje jak rozpočtovou připravenost země na stárnutí, tak adekvátnost důchodů.
Výsledky jsou dobré, špatné i překvapivé. Ty špatné: „Jen málo zemí dopadlo dobře v obou žebříčcích. Mexiko, Rusko a Čína, které patří mezi sedm nejlépe připravených (fiskálně), jsou zároveň mezi sedmi nejhoršími v přiměřenosti důchodů.“ A naopak: Nizozemsko, Velká Británie, Německo a Brazílie patří mezi nejlépe hodnocené z hlediska přiměřenosti důchodů, ale mezi nejhorší z hlediska připravenosti veřejných rozpočtů na stárnutí občanstva.
„Ten kontrast nám dává osudovou lekci,“ píší rukou trojjedinou Richard Jackson, Neil Howe a Keisuke Nakashima. „Většina rozvinutých zemí se musí připravit na rozsáhlé omezení státních důchodů, pokud se chtějí vyhnout finančnímu armageddonu.“ Dále studie už nepřekvapí: „Více šetřit a déle pracovat“ je recept, který dokáže vymyslet i Nečas s Kalouskem. * * * Zásadní varování pro slabší polovinu populace přináší Jessica Hamzelouová v magazínu New Scientist: „Muži, nestěhujte se do jiné země, může to ovlivnit vaše libido!“ Muži, kteří se hodlají přestěhovat, by měli vážně přemýšlet o své nové vlasti: nová lokalita může zásadně ovlivnit náchylnost k nemocem a zejména hladinu testosteronu v krvi.
„Sexuální hormony jako testosteron a estradiol ovlivňují řadu zdravotních problémů souvisejících s věkem,“ píše Hamzelouová. Jenže náchylnost k těmto poruchám se v jednotlivých zemích liší. „Muži žijící v Asii mají mnohem větší pravděpodobnost, že se u nich rozvine rakovina prostaty, než muži v Evropě či ve Spojených státech.“ Rozhodně nejde o výzkum, který by toužil po mediální popularitě: tým z University of Pittsburgh v Pensylvánii srovnával hladinu testosteronu v krvi pěti tisíc mužů po celém světě, od Tobaga po Švédsko...
***
Muži, nestěhujte se do jiné země, může to ovlivnit vaše libido! – Takhle varuje New Scientist muže, kteří by chtěli uniknout trablům útěkem na jiný kontinent
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor Orientace
