Sobota 13. července 2024, svátek má Markéta
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Ještě za Otomarem Krejčou

Česko

Vyrozumění

Smrt Otomara Krejči vyvolává osobní vzpomínky, které samy vypovídají o tom, jak velké bylo jeho renomé režiséra v cizině i v době, kdy se doma mohl vykázat sotva jedinou uváděnou inscenací. Zejména v románské jazykové oblasti byl ceněn, jeho výsostný styl tamější diváky oslovoval. V Opožděné zprávě o likvidaci divadla, která vyšla ke Krejčovým osmdesátinám, najdeme dokumenty, které vše dokládají. Texty ilustrují dvojí likvidaci Divadla za branou a archiv byl nalezený v pozůstalosti lektorky DZB Hany Konečné, která tak zachránila nenahraditelné svědectví. Čtenář žasne: nad výběrem z excelentních zahraničních kritik i nad jmény, která protestují proti likvidaci scény: Giorgio Strehler, Jean-Louis Barrault, Peter Brook, Ingmar Bergman. Krejčovo divadlo prostě bylo součástí evropské kultury.

Někdy v 90. letech jsem marně vysvětlovala ředitelce Mittelfestu, vcelku prestižního festivalu v Cividale del Friuli zaměřeného na střední Evropu, že Krejčova Fausta z Národního divadla nemůže z technických důvodů v tamějším divadélku hrát. Opakovala, že chce Krejču za každou cenu a už mně tím lezla na nervy. Pak přijela a viděla Svobodovu velkolepou scénografii a konečně jí to došlo, ale byla hrozně zklamaná. Vymýšlela, jak na to, že by se třeba hrálo v blízkém Udine a tak.

Nejde o to Krejčovi stavět pomník, i když i v Čechách se to po smrti už smí, ale spíš si připomenout, jak křehká je paměť divadla. A má se o ni pečovat, neboť další vrstva tvůrců se sobecky valí přes své předchůdce. Jistě už si nějaký sběrač hříchů brousí pero, aby připomněl Krejčovo členství ve straně nebo účast v budovatelských filmech. Jenže, jak známo, vše bývá složitější a Otomar Krejča byl vesnický kluk, syn chalupníka a to, co jej dostalo na špičku divadla, byla hlavně obrovská vůle a touha po vzdělání. Těžko takovou cestu dnes pochopit, působí až čítankově.

Krejča ale byl nesmírně energický a šel za svou vizí, ať ho to stálo cokoliv. A podobně jako Jan Grossman stále musel začínat znovu, vždy někomu „vadil“. Od doby, kdy razil nový směr činohry v Národním divadle, až po normalizaci. Asi je to osud výjimečných tvůrců ale to, že se jim zpravidla házejí klacky pod nohy, není nic k chlubení.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!