Herec a divadelník Jan Hrušínský má k autům více než dobrý vztah. „Auta miluji, rád řídím, v autě poslouchám muziku, učím se, rád cestuji, a i když v současné době jezdím dieselem, mám rád i vůni benzinu,“ popisuje. S auty začal poněkud neobvykle – za volantem náklaďáku. „Kdysi jsem se kvůli filmu Jiřího Menzela musel naučit řídit nákladní vozy a mám na jejich řízení oprávnění od roku 1974,“ vypráví.
Vlastní vůz si pořídil až v roce 1978. „Prvním autem, které jsem si koupil, byla Zastava neboli Fiat 128.“ Socialistických aut vystřídal více a nevzpomíná na ně zrovna s nadšením: „Když jsem v 70. letech s auty začínal, měl jsem poměrně hluboko do kapsy a podle toho vypadal můj tehdejší vozový park. Pracoval jsem v Činoherním studiu v Ústí a s Leošem Suchařípou a Jiřím Schmitzerem jsme často jezdili především na laně, taženi nějakým jiným socialistickým autem, která tehdy hojně ohrožovala naše silnice. Takový Moskvič (nikdy jsem ho ale neměl) prý byl nebezpečný, i když byl zaparkovaný.“
„Vlastnil jsem několik malých Fiatů, pak dvakrát za sebou škodovky. Nejspokojenější jsem byl s Opelem. Měl jsem nejdřív Astru, potom dvě Vectry. Dvakrát jsem měl Hyundai Sonatu, protože jsem ale nebyl příliš spokojený s průhonickým servisem, vrátil jsem se k Opelu a nyní jezdím s dobře vybavenou Antarou. Nikdy jsem nechtěl jezdit s automatem, teď si ho nemůžu vynachválit. Do Antary se dobře nastupuje i vystupuje a je z ní skvělý rozhled,“ říká Jan Hrušínský. O svém dalším autu nemá jasno, přesto se na něj těší. „Aut, která se mi líbí, je mnoho, ale jsem blíženec, a tak až dojde na další, stejně budu mít hlavu zamotanou a budu při jeho výběru dlouho váhat.“
