* LN Patřilo sebeobětování v době, do které je teology datováno působení Ježíše, k něčemu běžnému?
Určitě se uznávala hrdinská oběť za pravdu, za ideje, za vlast.
* LN Uvědomoval si Ježíš, že mu hrozí nebezpečí?
Opěrným bodem pro jeho uvažování je poslední Ježíšova večeře s učedníky. Je spolehlivě doloženo, že sdílel s ostatními spolustolovníky svůj kalich. To nepatřilo k běžným zvykům. Chtěl tak naznačit, že brzy zemře. Musel tušit, že to, co hlásá, může zaplatit životem. Přitom je velmi pravděpodobné, že se mohl smrti vyhnout. Jeho příznivci ho varovali, aby do Jeruzaléma, kde byl později zatčen a popraven, nejezdil.
* LN Jaký význam přikládal své smrti?
To se můžeme jen dohadovat. Svoji smrt mohl považovat za spouštěcí mechanismus ke vzniku společnosti s novými pravidly. Věřil, že předává lidem poselství, aby změnili vztahy mezi sebou a uvědomili si, že jsou si všichni rovni. Zároveň jim chtěl ukázat, že je prospěšné nemyslet jenom na sebe a přemoci svoje sobectví. O altruismu se totiž tenkrát hodně teoretizovalo, ale málokdo jej uplatňoval v praxi.
* LN Jak jeho popravu vnímali tehdejší lidé?
Působení Ježíše se spojovalo s postavou mesiáše, který měl podle proroctví přijít a zachránit svět před zkázou. Ježíšovu smrt proto mohli opravdu považovat za zlomový okamžik.
