AIX-EN-PROVENCE (od zpravodajky LN ve Francii) Letošní čtyřicátý ročník mezinárodního festivalu, který se koná do 23. června, svůj program dělí mezi opery a vážnou hudbu. Aix-en-Provence je příjemné městečko s nezbytnou alejí platanů, řadou půvabných náměstí, mnoha kostely a hlavně s barokním arcibiskupským palácem, který celý patří divadlu a hudbě. Hraje se tu na nádvoří pod otevřeným nebem, hlediště pojme asi 1500 sedadel. Od loňského roku má festival k dispozici i novou divadelní budovu s 1350 sedadly, která vznikla na půli cesty mezi historickým centrem a moderní čtvrtí. Hraje se i v dalších lokalitách: na dvoře barokního paláce, ve starém divadle z 18. století.
Režisér, který se dosud nepotkal s Mozartem
Dramaturgie jubilejního festivalu postavila operní program na kontrastu dvou tvůrců, kteří se liší svým zaměřením, poetikou i zkušenostmi. Pozvala Američana Petera Sellarse a Íránce Abbase Kiarostamiho, který si získal slávu jako filmový režisér a poprvé zde vstoupil do světa divadla. Padesátník Sellars je enfant terrible současné opery, proslul mnoha novátorskými a provokativními režiemi - zejména v Chicago Lyric Opera. Tvoří ale po celém světě: v Paříži, Salcburku. Londýně... V Aix-en-Provence nastudoval nedokončenou Mozartovu operu Zaida. Libreto pojednává o křesťanské otrokyni Zaidě, která se zamiluje do spoluvězně. Ji ovšem miluje sultán, a když oba otroci uprchnou, pronásleduje je a dostihne. Svede pak vnitřní boj a dojat jejich upřímnou láskou oba propustí. Sellarsovo řešení vychází z dokonalé scénografie - celé jeviště je vyplněné zamřížovanými kójemi s šicími stroji - a jeví se jako jedna z možností, jak operu přivést na současné jeviště a zaujmout. Děj se tedy odehrává v krejčovské dílně, kde dělníci-otroci šijí levné oděvy bez možnosti uniknout. Zajímavé je, že v Sellarsově pojetí jsou vykořisťovaní běloši a křesťané a jejich věznitelé mají černou barvu pleti a muslimské vyznání. Režisér ovšem poněkud chtěně implantuje do naivního libreta závažné otázky od feminismu až po moderní formy otrokářství. Je ostatně přesvědčen, že to vše je ukryto v Mozartově hudbě, a odmítá, že by šlo o nezávazný singspiel. „Strážci Mozartova odkazu se pořád snaží udržovat mýtus geniálního skladatele, ale jinak tak trochu idiota, který o ničem nepřemýšlel,“ řekl poněkud rozzlobeně v rozhovoru, když byl dotázán, zda do Mozarta neprojektuje něco, co tam v žádném případě nemůže být. Ředitel festivalu Bernard Foccroulle vysvětluje, že opera Cosi fan tutte před čtyřiceti lety festival otevírala. „Pozváním filmového režiséra a navíc tvůrce, který se s Mozartem dosud nikdy nesetkal, jsem chtěl obohatit způsob mozartovské interpretace. Myslím, že to vyšlo.“ Pokud jde o diváky, ředitel tvrdí, že festival je tradičně velmi vyhledáván mladým obecenstvem. „Jsem velmi spokojený, máme mladé a spontánní publikum, které úžasně reaguje, takoví diváci jsou snem každého zpěváka.“
Promyšlené hospodaření
Kromě dvou zmíněných emblematických titulů letošního ročníku figuruje v programu například Wagnerův Siegfried (režie Stéphane Braunschweig, dirigent Simon Rattle), Haendelův Baltazar (režie Christof Nel, dirigent René Jacobs), také koncertní část nabízí vynikající tělesa a sólisty: Berlínskou filharmonii, Les talents lyriques nebo recitál finské pěvkyně Karity Mattily. „Snažíme se stále udržovat rovnováhu, vedle známých oper máme na zřeteli pěstování kreativity a nechceme se vzdát experimentů a talentovaných umělců, kteří ještě nejsou tak známí. Na seznamu žádaných oper je asi dvanáct titulů, které se melou dokola, ale já jsem přesvědčen, že zajímavých děl je neskonale víc. Nejsem ale vyznavač provokací za každou cenu,“ říká Foccroulle. Festival, jehož rozpočet činí téměř 19 milionů euro, je přímo ukázkovým příkladem, jak může hospodařit kulturní akce, pokud má adekvátní podmínky. Třiatřicet procent platí stát (ministerstvo, regionální instituce), dvaadvacet procent pokryje výtěžek ze vstupenek, dalších dvacet pět procent jde od sponzorů (od roku 1948 festival významnou částkou podporuje městské kasino). Zbytek tvoří koprodukce, spolupráce s rozhlasem a televizí.
