Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

Jihočeské máslo, americký jazz!

Česko

Bohemia JazzFest vstoupí ve dnech 12. až 19. června do svého čtvrtého ročníku silný a sebevědomý. Známý jazzman Rudy Linka prozrazuje svůj „recept na úspěch“.

* LN Jak myšlenka festivalu vznikla?

Před šesti lety jsem koupil starou chalupu u Prachatic. Začal jsem ji o prázdninách opravovat, a trávil tu tak mnohem více času. Když jsem ale poslouchal stále ty stejné písničky v rádiu, došlo mi, jak jsem z New Yorku strašně rozmazlený... Já Česko miluju, ale věděl jsem, že mi tady něco chybí, a zároveň jsem se o tu pohodu chtěl podělit s přáteli. To by ten život tady byl úplně fantastický: jihočeské máslo, jihočeský chleba, americký jazz! A tak vznikla myšlenka přivézt muzikanty a kapely, které osobně znám, na festival do Čech. Nejdříve měl být festival jen v Prachaticích. Postupně se akce rozšířila i na historická náměstí v Praze, Domažlicích, Plzni, Českých Budějovicích, Táboře a Telči. Už od počátku jsem chtěl, aby to byl festival na nejvyšší úrovni jako Pražské jaro, jen s tím rozdílem, že by lidi nemuseli kupovat lístky, být ve smokingu a nebylo by to v Obecním domě a dalších - jinak samozřejmě fantastických - síních. Chtěl jsem, aby to bylo na místech, jako je Staroměstské náměstí anebo náměstí Otakara II. Tahle místa jsou přece úžasná! To se nedá s ničím na světě srovnat.

* LN Nestal se festival i trochu turistickou záležitostí?

Přesně tak. Ke každému ročníku vzniká i brožurka Enjoy Jazz, kde jsou vždy, kromě představení umělců, také stránky o městě samotném. Snažíme se to koncipovat tak, aby si to člověk nevzal jen kvůli festivalu, ale aby věděl, co všechno lze v ČR podniknout. I skrze to, že je ten časopis česky a anglicky, se dostáváme k lidem, kteří jsou u nás jen na návštěvě. Turismus je důležitý pro všechny země.

* LN Festival je zdarma. Jak jej živíte?

Jsme závislí na sponzorech a dotacích od měst a institucí. Letos jsme úplně ve stejné situaci jako ostatní kulturní akce a co bylo v minulosti velmi těžké, je dnes skoro nemožné. Říkám skoro, protože se nám to opět povedlo a to zásluhou skvělého a schopného týmu - Jana Nedvěda z Českých Budějovic a Karla Czabana z Prahy. A my si velmi vážíme všech našich partnerů. Stále však hledáme toho tzv. generálního. Jsem optimista; začátkem května si myslím, že v červenci bude.

* LN Myslíte, že nalákáte i nejazzové fanoušky?

Jazzmani většinou hrají za peníze, a ne malé. Proto si lidi musí koupit vstupenku. Aby si ji koupili, musí toho jazzmana znát. Když ho neznají, lístek si nekoupí, proč by měli? Ano, můžete mu vysvětlit, člověče, to je ti úplně skvělý hudebník, toho musíš vidět! Ale to nejde. Člověk, který je slavný, s tím, že se musí vysvětlovat, že je slavný, už vlastně slavný není. Když takovýto člověk hraje na náměstí, lidi se spíš přijdou podívat, a to aniž by tušili, co je čeká. Třeba v New Yorku je kapitalismus na vysoké úrovni, za všechno se musí platit. Ale je fakt, že je plno kultury, která je zadarmo. New York Philharmonic hrají v Central Parku koncerty v létě zadarmo. Člověk vezme lahev vína, sedne si na lavičku a tam mu hraje jeden z nejlepších orchestrů na světě... V menším parku blízko mého bytu hraje každé léto úžasný světoznámý saxofonista Sonny Rollins. Zadarmo. Tedy, jistěže nehrají zadarmo. Je to všechno zaplacené městem, a je to tak v pořádku. Kultura musí být podporována něčím jiným než tím, že se zaplatí lístky. Jinak nebude součástí každodenního života.

* LN Nikdy nepřišel žádný neúspěch, zklamání nebo deziluze?

V jazzové muzice dělám celý svůj život. Že „něco nejde“, je součást každodenního života. Překážky jsou tady jenom kvůli tomu, aby se překonaly. Jednou bychom chtěli být na takové ekonomické úrovni, jako jsou velké zahraniční festivaly. A to, že ten den taky ještě není, neznamená, že nebudeme dělat nic.

Autor: