Nevím proč, ale většinou přitahuju bisexuály,“ krčí v kavárně rameny pětadvacetiletý Yan A. (jde o pseudonym, pod kterým hodlá publikovat). Kluk, který vypadá jako vystřižený z reklamy na drahé džíny, o sobě ví, že je gay, už od patnácti. A nikdy o tom nijak zvlášť nepochyboval. Nevypadá zženštile, nekroutí pánví a nenatáčí si kolem prstu vlasy. Ale nepůsobí ani jako drsný chlápek, který se právě trhnul od party motorkářů. „Mám v sobě půlku mužskou a půlku ženskou. To bisexuálům vyhovuje, nacházejí ve mně skutečně obě pohlaví. Dokonce jsem si všimnul, že mě dobývají podobně, jako když balí holky,“ říká Yan, který pracuje v marketingové agentuře a baví ho pro své přátele navrhovat design interiérů. Jako na potvoru zatím bezpočet jeho delších nebo kratších vztahů bylo s muži, kteří si na to, čím vlastně jsou a koho preferují, neumějí odpovědět. Jsem ve skutečnosti na holky, nebo na kluky? Nebo je to tak i tak a dá se pak ten poměr snad nějak vyčíslit? ptají se vždycky sami sebe. Tápou, i když se již dávno ohlížejí zpět za svými uplynulými dvacetinami.
A pak náhle z Yanova života zmizí – většinou k nějaké dívce. Fatálně velká hromada zkušeností se sexuálně a emočně rozpolcenými muži, které si Yan po sedm let pečlivě zapisoval do deníků, ho přiměla k myšlence napsat o bisexualitě knihu. Sednout k počítači se chystá tento rok.
„Byla bys určitě šokovaná, kolik chlápků, kteří mají své přítelkyně nebo manželky a do kterých bys to opravdu nikdy neřekla, si čas od času odskočí k sexu s klukem,“ říká vážně Yan a dodává: „Něco o tom vím, ze své vlastní zkušenosti.“ Je bisexualita pouze nějakým tím módním trendem, podobně jako je trendy být třeba metrosexuálem? Nebo je to jen zmatenost ze sebe samého? Svět sexuality je rozdělen na lovce a kořisti. Bisexuálům jde de facto o zpestření lovu – kořistí jsou nejen ženy, ale i muži-gayové. „Věřím v existenci bisexuality, ale pouze ve fyzickém směru. Pokud se to začne mísit s city, spíše to přechází do skryté homosexuality, která nemůže z nějakých důvodů propuknout. Ať už kvůli sociálním poměrům nebo okolním vlivům na daného jedince. Jedna moje kamarádka říká, že kdo jednou má něco s chlapem, je prostě buzna. Že by tato teorie byla pro muže ta krutá pravda?“ ptá se Yan A., který pro Pátek zachytil pár postřehů ze svého života s těmi, co o sobě tvrdili, že jsou „bi“.
O školním frajerovi
Když je vám 16 let, tak se jeví život jako plný výzev. Na střední škole se mi líbil jeden kluk, byl to takový ten školní frajer. Holky po něm letěly a určitě ve skrytu duše i nějaký ten kluk. Pracoval v jednom baru ještě s pár klukama ze školy. Ten bar byl označován jako gay friendly. Chodila tam spousta lidí ze středních škol z města. Vše by se jevilo v pořádku, ale jedné noci o víkendu, kdy se tam konala gay party, se vyskytla výzva. A nejen pro mě. Ten školní frajer prohlásil, že na kluky není, aby to všem bylo jasný, ale pak prohlásil, že kdyby už měl mít něco s klukem, tak jedině se mnou. No, nevím, co by na tuto hlášku řekla tenkrát jeho holka.
Jednoho dne jel školní frajer a šéf baru do jiného města na obchodní schůzku, tenkrát jel s nimi i můj o mnoho let starší milenec, který mě vzal s sebou. Obchodní schůzka proběhla zcela normálně – pro mě absolutně nezáživně. Až na jeden velmi podstatný moment. Byl jsem na záchodě a přišel tam za mnou Frajer, nějak jsme stáli u umyvadel a začal se mnou suverénně flirtovat. Já na to nijak nereagoval, ale chtěl mě políbit, na což jsem mu řekl, ať jdeme jinam. Byli jsme v tmavší chodbě a tam jsme si místo pusy dali nechtěně hlavičku, což opravdu bolelo.
V tom momentě se začal hrozně starat, jestli mi něco není. Bylo to takové zvláštní, vůbec jsem ho v této podobě neznal. Posléze jsme se vrátili. Po zbytek schůzky jsme se drželi pod stolem za ruce. Při zpáteční cestě mě celou dobu držel za ruku, on seděl jako spolujezdec u řidiče, já hned za ním. Další dny ve škole se projevoval tak nějak nijak, pozdravil, ale neměl se ke mně. Mimo školu jsme se však scházeli docela často a ten čas jsme trávili velmi soukromě. Neproběhl klasický sex, ale bylo to plný mazlení. Bylo to pěkné období, ale vše má svůj konec. Začal žárlit na mého milence, a přitom mu nebylo blbé se na veřejnosti přede mnou chlubit svou přítelkyní. Jak to tak bývá, po nějaké době to vyšumělo.
Já byl zlomenej, protože jsem nechtěl současného milence, nýbrž školního frajera – ale ten řekl, že mi už nemůže věřit. I když jsem se se svým milencem rozešel. Ve škole to bylo lehce kruté ho potkávat, ale, jak to bývá, školního frajera vyhodili kvůli průserům a já to měl o hodně lehčí – školu bez Něj. Potkal jsem ho náhodou v jedné restauraci asi po 5 letech, jako frajer už nevypadal, podle svých slov měl přítelkyni, ale jestli měl ještě někdy něco s klukem, jsem nezjišťoval.
Někteří muži můžou fungovat jak se ženou, tak s mužem současně. Kdo z těch dvou partnerů hraje tu dominantní vztahovou roli? Kdo určuje, komu se podléhá? Nebo žádná dominantní role v tomto případě neexistuje? Záleží jen na momentálně potřebě? Někteří bisexuálové to zase nedokážou spojovat, je to podle jejich názorů nefér jednání k tomu pohlaví, se kterým jsou. Toto podléhá jasnému rozdělování na heterosexuální a homosexuální období. Čím je toto období podmíněné?
Hipíci by měli radost
Yanovy dva poslední vážné vztahy měly podobný scénář – chlápek, který v posledním vztahu žil s dívkou, se mohl přetrhnout, aby udržel pozornost svého nového přítele. „Můj poslední přítel mi tvrdil, že je ze sedmdesáti procent hetero- a ze třiceti homosexuál. Naháněl mě dva roky po seznamkách, než jsem se s ním sešel. A najednou jsem měl místo třiceti procent sto,“ vypráví živě Yan. Půl roku všechno klapalo, jenže potom se Yanovi začal přítel odcizovat, pochyboval o tom, jestli by přece jen nebylo lepší najít si přítelkyni a žít „normálně“. Pustil se do rekonstrukce zahrady a na Yana měl najednou čím dál tím méně času, za několik měsíců mu začal odpírat i sex. Yanův přítel přitom nebyl žádný mladíček, dnes je mu třicet let. Podle sexuologů si pouhá tři procenta gayů připustí svou skutečnou orientaci později než ve čtyřiadvaceti (nejvíce svůj takzvaný coming out prodělá už mezi dvanácti a šestnácti lety). Yan byl ze zmateného chování svého přítele také zmatený a panikařil. „Zareagoval jsem po svém – dvakrát jsem ztropil demonstrativní rozchod a potřetí byl opravdu konec,“ usměje se Yan, ale je vidět, že je mu i pár měsíců po rozchodu líto, že vztah nedopadl.
„Ani by mně nevadilo, kdyby si našel přítelkyni. Stejně hledá mě v ženském provedení,“ usmívá se Yan. A pustí se do popisování předchozího vztahu, ze kterého by rozpustilí hipísáci zářili radoinzerce stí. „Poznal jsem muže, který měl přítelkyni, pak milenku a chtěl ještě milence. Vyštípal jsem milenku a byl milencem číslo jedna,“ říká Yan. Dodnes se stýká se svým dalším někdejším přítelem, který si však nakonec našel dívku. Ti tři spolu občas tráví čas, chodí na večeře nebo do kina, přičemž žena nemá ponětí, že tenhle sympatický kámoš jejího partnera pro něj znamenal kdysi mnohem víc…
Mnoho homosexuálních mužů si svou orientaci nechce přiznat, a tak zkoušejí heterosexuální vztah, někteří i opakovaně – několik let žijí s příslušníkem opačného, pak zase stejného pohlaví. Sexuologové odhadují, že skutečně bisexuálních lidí, to znamená těch, kteří se cítí být přibližně vyrovnaně přitahováni citově i sexuálně k osobám obou pohlaví, je v Česku méně než jedno procento.
Něco jiného je ovšem bisexuální chování. Bisexuálně jedná až osm procent české populace. Přitom rozdíl mezi skutečnou orientací a chováním je známý i u heterosexuálů a homosexuálů. Ve společnosti žijí ona známá čtyři procenta gayů, ale chová se jich tak pouhé jedno až dvě procenta.
K ujasnění si, na které „straně barikády“ vlastně člověk stojí, přispívá i zkušenost s romantickou zamilovaností, třeba i platonickou. Rozhodující je sebepoznání. Uvědomění si a pochopení svých erotických fantazií a snů nebo citových tužeb. I heterosexuálům se může stát, že se platonicky zamilují do někoho, kdo je stejného pohlaví – záleží ale na schopnosti rozlišit intenzitu takových citů k jednomu a druhému pohlaví. Víc než o homosexualitě je proto vhodnější mluvit o homoerotickém zaměření. Takový výraz totiž zahrnuje i citovou stránkou sexuální orientace.
Je zmatenej
„Můj názor je, že bisexualita je předstupeň přiznání si vlastní homosexuality,“ říká Lubomír Šlapka, ředitel mosteckého Domu humanity a K centra. Muž, který tato centra vede už patnáct let, ví, o čem hovoří – vypovídat se a požádat o pomoc k němu chodí lidé s nejrůznějšími problémy. Od narkomanů přes HIV pozitivní až po vysoce postavené úředníky, kteří mají problémy právě se sexuální identitou.
Dům humanity provozuje dokonce jako jediný v republice speciální anonymní gay linku. „Pro homosexuály jsou lidé, kteří o sobě prohlašují, že jsou bisexuálové, zajímaví. Mají dojem, že jsou v pohodě, nechtějí žádné závazky a musejí být i relativně ve vatě, když mají na to živit rodinu a ještě si hledat milence. Je to pro ně přitažlivé,“ říká Lubomír Šlapka, výjimečně živý muž v tmavě modrém obleku se zlatou stužkou, symbolem boje proti HIV, na klopě. „Mnoho lidí si myslí, že si nemohou dovolit přiznat svou skutečnou orientaci, děsí se toho a skrývají to. Měl jsem tady ženatého, vysoce postaveného státního úředníka, který jezdí za sexem s kluky až do Států nebo Holandska.“ Není to podle něj žádná výjimka, což potvrzují i sexuologové.
„Mnoho ženatých gayů se považuje za bisexuály,“ píše v publikaci Coming out sexuolog Ivo Procházka. V jejich případě se jedná buď právě o nedokončený coming out, nebo o souběžné pohlavní styky s manželkou a přítelem. Ivo Procházka zná ze své praxe případ, kdy muž pravidelně po dvou letech vyměnil přítelkyni za přítele, a pak zase naopak.
„Společenské postavení bisexuálů je někdy ještě obtížnější než homosexuálů. Heterosexuálové je považují za ty, kteří si své zaměření vybrali jen z rozmařilosti, kteří nedokáží být dostatečně zodpovědní, aby si našli a udrželi jeden partnerský vztah po celý život. U mužů navíc přistupuje obava, že jejich homosexuální chování ohrožuje i manželku HIV infekcí a jinými chorobami. Gayové a lesbičky se pak na ně nezřídka dívají skrze prsty jako na ty, kdo si nedokázali přiznat své homosexuální zaměření,“ píše v publikaci sexuolog Procházka.
S takovou rozpolceností je těžké spokojeně žít. Na začátku devadesátých let vznikaly filmy, ve kterých se, dramatickou nebo třeba i humornou formou takové problémy řešily. Doba dostala unisex rozměr a sexualita se uvolnila, navzdory pokračující hrozbě AIDS, jako nikdy předtím. „Neví, jakej je, je zmatenej,“ zastává se dívka Alex svého sexuálně tápajícího spolubydlícího z koleje Eddieho ve filmu Švédská trojka. „Jo? Můj zadek ho ale nemate,“ odpovídá jí ukázkový heterosexuál Stuart.
„Jednu skupinu lidí si sám pro sebe označuji jako citosexuály. Ti, bez ohledu na pohlaví a vlastní skutečnou sexuální orientaci, hledají a nacházejí podobné jedince, u nichž je prioritní cit a sex je až sekundární. Jenomže ti nejsou vědecky či akademicky uchopitelní, je to vlastně takový jinotaj lidského citu a sexuality zároveň,“ usuzuje ze zkušeností se svými klienty ředitel Domu humanity Lubomír Šlapka.
Sexuolog Ivo Procházka ve zmíněné publikaci píše, že bisexuální identifikace je častější u žen než u mužů. Zřejmě to souvisí s výraznějším psychosociálním a citovým ovlivněním sexuality oproti mužskému biologickému pojetí. Společnost je k lesbické menšině také obecně vstřícnější než k homosexuálům, proto se ženy s přijetím své nové seinzercexuální identity tolik nerozpakují. „Z mých zkušeností se dvě ženy dají dohromady třeba až po čtyřletém přátelství, které se přemění v něco hlubšího, vyvrcholením je pak sex. U homosexuálů je to přesně naopak – nejdřív je sex a pak se zkoumá, co to znamená,“ říká Lubomír Šlapka.
City, nebo sex?
Muž, kterému je 26 let, dělá pro stát. V jeho pozici by se neslušelo být gay, ale přitom si pohrává s myšlenkou, že ho začíná přitahovat stejné pohlaví. Myslí si, že je bisexuál, protože do té doby byl s dívkami. Začíná přicházet přes internet do styku s kluky. S jedním se začne setkávat, ale hned na začátku mu řekne, že do tohoto vztahu se nebudou dávat city – Byl by to problém? ptá se. Ale v dnešní době není nic problém a vztah pokračoval.
Než došlo k prvnímu sexu, tak to trvalo, spíše šlo o povídání. Zvláštní, člověk by si myslel, že půjde o pravidelný sex bez citů, ale bylo to úplně obráceně. Proběhlo pár nocí pouze s mazlením, než nadešel den D. Čas plynul a přes první rozpačité zážitky to začalo v posteli klapat. Když jste prvním frajerem bisexuálního kluka, víte, o čem mluvím. Vše měl pod svojí taktovkou a nic nenechal náhodě: „Mám jednu podmínku! Pojedeme podle mého scénáře! Já Tě přijdu zahřát – zatím jenom zahřát! Ostatní se uvidí:)“ Po této noci přišla SMS: „Mně bylo taky dobře a rád bych pokračoval. Ach ta moje hlava ... jsem z toho nešťastnej...“
Láká ho ta představa být s klukem, ale vždycky si pomyslí – vždyť já nejsem gay, tak proč ho chci? Čas plynul a chodily další SMS: „Ale já Tě chci furt! Ale po telefonu jsem odvážnější!; Ahojky! Tak jak bylo? Já jsem nastydlej jak prase! Teď jsem si prohlížel Leo a jsou tam hnusný chlapi, kam se na Tebe hrabou.“
Nastaly Vánoce a další SMS: „Jak proběhl Štědrý den? U mě krásně, mám spoustu krásného spodního prádla:) pěkné fakt:) Jinak jsem rád, že seš, a dík za dárek od Tebe, ani si ho nezasloužím!; Copak dělá moje bambulka? Jestli pak byla celý den hodná? Já zase posiluju, abych se líbil; Přísahám, zrovna na Tebe myslím. To je náhoda. Snad mi to vyjde a stavím se na chvilku. Rád bych!“
Najednou ale nastala změna, začal chodit po kafích s jinými kluky. Čím to? Myslím, že to muselo přijít: člověk, který si začíná uvědomovat svoji sexualitu, toho musí vyzkoušet co nejvíc. Po čase přišel za mnou a řekl, že ukončil všechny ty kavárnové známosti a proč hledat kluka na dálku, když má jednoho blízko. Člověk by si myslel, že by mohl nastat klid a vztah by mohl začít fungovat. Jenže omyl.
Náhle se mnou přestal spát. To trvalo několik měsíců. Nevěděl jsem, co si mám o tom myslet, vždy nastalo mazlení a dál to nezašlo. Asi mě chtěl provokovat, aby si udržel moji pozornost. Po nějakém čase jsem odjel mimo město a začaly chodit více osobnější SMS typu: Chci Tě moc vidět. Mám Tě rád, pusinko. Já Ti věřím! Flirtuj, ale žádný sex. A když jo, tak mi to prosím řekni. Jde mi o nás oba. Víš, o čem je řeč. Klidně flirtuj, mně to neva. Ale jsi můj!!!
Jsem jeho, ale jen co se týče toho pocitu někoho vlastnit. Postupem času jsme se začali oddalovat, víc on než já. I ta malá vzdálenost mezi námi se jevila jako fatální. Pokaždé, když jsem se vrátil do města, tak neměl čas. Později jsem se dozvěděl, že z toho zmateného, vystrašeného bisexuála se stal gay. Užil si své promiskuitně-poznávací období a našel si přítele. Nevím, zda jsou spolu, ale z heterosexuála se stal bisexuál a z bisexuála homosexuál. I přes velká úskalí si tento člověk prošel svým a určitě to neměl jednoduché, protože vím, jaké měl problémy se vyrovnat s tím, čím je.
--Internet hýbe světem a nejenom světem. Pokud chce bisexuál pro sebe najít to pravé, zajde si na internet. Zde jeden našel i mě. Vše probíhalo „přirozenou“ cestou. Vyměnili jsme si fotky a domluvili kafe. V reálu nevypadal jako na fotkách, přišel někdo jiný. Zdůvodnění bylo, že musí být opatrný, protože žije s přítelkyní. Zachránila ho jediná věc, vypadal lépe než ten kluk na fotografiích. Setkali jsme se několikrát, byly to rychlé akce přes den u mě nebo večer u něj v práci, když zavřel bar. Vždy měla tato setkání stejný scénář – dali jsme si pár drinků, pokecali o životě, o klucích a vlítli na to. Pohrával si s myšlenkou zkusit trojku s jiným klukem, nikdy na to nedošlo, náročnost obou byla silnější.
Naše setkávání ustalo, necítil jsem dál, že to k něčemu vedlo. Stále ho potkávám na internetu, hledá dál, snaží se najít zpestření ve svém heterosexuálním životě. Zajímalo by mě, o čem přemýšlí, když každý večer ulehá vedle své přítelkyně. Ptal jsem se ho jednou, jestli někdy něco pocítil ke klukovi, razantně mi odvětil, že to pro něj není přirozené. Kluky má na zpestření a víc v tom nehledá. Zde se potvrdila teorie o heterosexuálním bisexuálovi. Anebo další lži, které měly za úkol jen dál maskovat? Zakládáme své vztahy na důvěře, toleranci, ale kde je ta důvěra, když muž je schopen říct tu pravdu právě jen muži? Neznám žádný případ, kdy by muž řekl ženě: Jsem bisexuál. Je otázkou, zda by vztahy nezačaly obecně lépe fungovat, kdyby byla otevřenost na všech stranách, ale na druhou stranu – jsme na to připraveni, my muži? A jsou na to připraveny ženy?
O autorovi| LINDA KHOLOVÁ, redaktorka Pátku linda.kholova@lidovky.cz
