Před několika lety se mě snažil kamarád trochu dovzdělat a naučit, jak správně pít víno. Ze všeho nejdřív mi daroval značkovou sklenici – na červené prý potřebuju pořádnou a hlavně VELIKOU. Popíjím z ní dodnes. Když jsem ale kamaráda navštívil nedávno, všiml jsem si, že v ruce labužnicky svírá ultramoderní sklenku bez stopky. Na můj zmatený výraz jen utrousil: „To je Riedel, to je něco úplně jiného.“ Na tom, že je Riedel opravdu „něco úplně jiného“, se shodují sommeliéři a milovníci vína z celého světa.
„Musíme se vyhnout tomu, aby Beethoven zněl jako Richard Strauss,“ shrnuje svou filozofii Georg Riedel, majitel firmy, která změnila celý vinařský svět. Sám sebe přitom přirovnal k dirigentovi, jenž vyžaduje víc bubnů či houslí, aby co nejlépe vyjádřil skladatelův záměr. Podle těchto not začala hrát tato rakouská sklárna už v 60. letech, když přišla s vizí skleniček vyráběných speciálně podle konkrétního druhu vína, a v roce 1973 uvedla na trh řadu Sommelier, na níž spolupracoval s Italskou asociací sommelierů.
Do dnešního dne byly na trh uvedeny tři desítky sklenic Riedel, které jsou vymazleny do nejmenších detailů, některé řady, jako například tu sommelierskou, vyrábějí stále ručně sklářští mistři. Sklárna, jež sídlí v Rakousku, ale tento obor proslavila především v Jizerských horách, kde byla v roce 1756 založena, a až do konce druhé světové války patřila k našim nejvýznamnějším výrobcům křišťálu.
Po znárodnění a začlenění do státního podniku Sklárny a rafinerie se pokračovatelé rodu usídlili v městečku Kufstein nedaleko Innsbrucku a díky pomoci šéfa jiné slavné firmy, Swarowski, který se sklářství učil kdysi právě u Riedelů, převzali krachující Tyrolské sklárny. Potomek deváté generace, nadaný designér Claus RieÚplně del, jenž navrhoval například vázy pro olympijské hry v roce 1968, tak rozjel novou éru rodinného podniku – výrobu čistých a jemných sklenic na víno. Ve svém zkoumání, jak tvar sklenice ovlivňuje chuť vína, učinil jeden důležitý objev – a sice že téměř všechny sklenice, ze kterých lidé víno pijí, jsou příliš malé a víno se nemá šanci správně rozvinout. A právě originální řešení sklenice je pro dojem z konkrétního vína klíčové.
Bylo to jako v ústřední scéně kultovní „vinařské“ komedie Bokovka, kdy zoufalec Miles v podání Paula Giamattiho, velký gurmet, podlehne při popíjení vzácného Château Cheval Blanc z roku 1961 z kelímku totálnímu zoufalství. V úterý 10. listopadu se v malém sále Slovanského domu konala degustační show za přítomnosti samotného šéfa Riedelu, člena dvanácté generace rodiny. Před účastníky stál mimo jiné právě plastový kelímek a na konci samozřejmě ta správná sklenice. „Podívejte se, jak je ta sklenice uzavřená, to musíte vyšpulit rty, kdežto sklenice číslo tři je velice široká, takže je musíte roztáhnout,“ vysvětloval anglicky v dokonale padnoucím obleku a s malým mikrofonem u úst Georg Riedel. „A nezapomeňte, že 80 procent požitku, který z pití vína máme, tvoří čich,“ dodal a zabořil nos do sklenice.
Když zakroužíme sklenicí naplněnou asi do jedné třetiny vínem a ponoříme do ní nos, začnou se aromatické látky uvolňovat podle své specifické hmotnosti: nejdříve nejjemnější, lehké svěží vůně květin a ovoce – ty stoupají vzhůru k okraji skenice a velmi snadno unikají. Následuje aroma z podloží a zelené tóny a nakonec vnímáme vůně těžkého koření, vanilky či tabáku a alkoholu. Stejně je tomu i s chutí. „Když pijete víno, které má tendenci být kyselejší, a zvolíte na to správnou skleničku, dojem kyselosti je trošku potlačený tím, že nejdřív ucítíte sladké. Takže vám bude připadat harmonické, svěží, perfektní. Když se napijete ze špatné sklenice, nalijete si to rovnou na receptory kyselosti a ten první dojem bude, že je to víno strašně kyselé,“ vysvětluje Klára Kollárová, sommeliérka jedné z nejlepších českých restaurací La Degustation Boheme, která sklenice Riedel používá.
Ostatně pokud jste ochotni do nákupu sklenice Riedel investovat cca 700 až 2000 korun, můžete její kvality posoudit sami.
