Přehlídku klasického cirkusového umění pořádá Artur Kaiser. Podle něj nemá v Česku konkurenci. „Většina tuzemských rodinných cirkusů je rozpočtově omezena a celou produkci obstarává třeba jen šest nebo sedm artistů, což je na výsledné kvalitě samozřejmě znát,“ vysvětluje mi rozdíl mezi cirkusovými produkcemi generální manažer, sám bývalý artista a držitel několika zápisů v Guinessově knize rekordů – za balancování na válečcích.
Jenže tohle má být světová cirkusová show, tvrdí Kaiser a já mu dávám za pravdu. Místo očekávané šmíry přichází dechberoucí podívaná, co dává zapomenout na předsudky, které jsem dosud o cirkusu měl: klauni, artisti, žongléři, provazochodec, drezura lvů, koní, velbloudů či slonů.
Druhý den vstupuji do cirkusového areálu znovu, tentokrát několik hodin před představením. Mezi karavany zatím panuje naprostý klid. Ty přitom ani v nejmenším nepřipomínají někdejší maringotky. Současná cirkusová obydlí disponují všemi vymoženostmi – jsou tu satelity, LCD televize, kuchyňky s vařiči a mikrovlnkami, toalety, sprchy, pračky i sušičky.
Představení se blíží a já vstupuji do jednoho z karavanů. Bydlí v něm Ital Francesco. Sleduji jeho téměř hodinovou proměnu v klauna Gina. Má dobrou náladu – stejně jako Pavlína, jeho česká partnerka, jejíž obličej teď bělá díky nánosu speciálních líčidel.
Do začátku představení zbývá několik minut.
Gino s Pavlínou odcházejí do zadní části šapitó, kde se v županech choulí s ostatními umělci a čekají na slavnostní zahájení celého představení. Akrobaté se začínají rozcvičovat. Zní tu angličtina, němčina, portugalština, italština, čeština i polština. Ale všichni si celkem přirozeně rozumějí. Ačkoli tu není inspicient jako v divadle, číslo střídá číslo s naprostou pravidelností a umělci přicházejí na řadu bez výjimky spolehlivě, nestane se, že by se někdo opozdil.
Všechno působí neuvěřitelně profesionálně.
Vážně, tohle je docela jiný cirkus.
