Žádný podobný film neexistuje - na tom se shodne většina. Dokument Občan Havel, mapující dvanáct let ze života prvního českého prezidenta, bude mít premiéru 31. ledna.
Zatímco první muž USA George Bush se může pochlubit maximálně svými posměšně zkarikovanými výstupy v dokumentu Michaela Moorea Fahrenheit 9/11, bývalý prezident České republiky Václav Havel je hlavním hrdinou snímku, který mu mohou závidět všichni současní i bývalí státníci.
Oliver Stone strávil při natáčení filmu o Fidelu Castrovi s kubánským diktátorem několik dní. Kdežto dokument Občan Havel zachycuje celou éru působení prvního českého prezidenta. Je to film především o něm, ale i o tom, jak se vyvíjela naše politická scéna a celá společnost. Zachycuje důležitá státnická roz- hodnutí, ale i Havlovo váhá- n í nad tím, jakou zvolit kravatu nebo z d a pozvat, či nepozvat Václava Klause na v e č í r e k s Billem Clintonem. Ve filmu „hrají“ významní lidé světové politiky, ale stejně velký prostor dostali i psi pobývající v rodině Havlových. Obojí má pro vykreslení osobnosti bývalého prezidenta svůj význam.
Myšlenka natočit časosběrný dokument o Václavu Havlovi je stejně stará jako novodobá česká demokracie.
Nápad dostal režisér Pavel Koutecký v listopadu 1989, když byl na studijním pobytu ve Velké Británii, kde navštěvoval National Film and Television School. Kdyby ho tehdy nepřejelo auto a on neležel se zlomenou nohou v nemocnici a od rána do večera nesledoval v televizi události z porevoluční Prahy, možná by film ani nevznikl.
Nicméně v tehdejším rozpoložení si Pavel Koutecký řekl, že by bylo zajímavé natočit film o Václavu Havlovi, který se stal ze dne na den z disidenta prezidentem. Od začátku věděl, že by pro to byla ideální observační metoda, která se na britské filmové škole vyučovala. Spočívá v tom, že velmi malý štáb někoho či něco sleduje, nijak nezasahuje do událostí ani neklade otázky, jen číhá na moment, který je pro natáčení zajímavý. Důležité je jediné: včas zapnout kameru.
Od nápadu k realizaci ovšem uplynuly takřka tři roky. První záběr vznikl až na konci roku 1992. Zajímavé je, že se tvůrci filmu dnes nemohou shodnout, který to byl; zda Havlova návštěva přátel v Bratislavě, nebo položení květin k pomníku svatého Václava na Václavském náměstí 28. října. Faktem ale je, že Pavel Koutecký nemohl začít točit dřív, protože vývoj událostí v naší zemi Václava Havla zahltil a pohltil a udělal z něj „člověka uprostřed tlačenice“.
K jednání o natáčení došlo právě až 24. září roku 1992, kdy Havlův tajemník Vladimír Hanzel zprostředkoval schůzku prezidenta s režisérem. „Tehdy se vše upeklo. Velkou roli hrál fakt, že Václav Havel znal Kouteckého filmy, líbily se mu a byl nápadem natočit sběrný dokument ze zákulisí prezidentování docela nadšený. A to nadšení ho vlastně ni- kdy neopustilo,“ popsal rozhodující okamžik
Vladimír Hanzel. Samotné natáčení popsal Pavel Koutecký jako „věštění z koule“. Nikdy dopředu nevěděl, co bude opravdu zajímavé.
Snímek se točil na filmový materiál, tedy drahou surovinu, která zaručuje vizuálně atraktivnější výsledek než videokamera, která by mohla být zapnutá nonstop. Pavel Koutecký si vypomáhal baterkou, vždycky, když s ní zasvítil do kamery, dal pokyn kameramanovi, aby přestal točit. „Pro mě to byl signál, že debata vázne a přestává být zajímavá, takže je nejvyšší čas ji ukončit,“ komentoval natáčení Václav Havel.
Rytmus vzniku filmu svým způsobem udával Vladimír Hanzel, který organizoval Havlův neprezidentský program a dával štábu vědět, co se bude dít a kam má dorazit. Nebylo prakticky žádné tabu, s výjimkou Kouteckého etického korektivu: například nelezl za nemocným prezidentem na nemocniční pokoj.
Ale točil například (a velmi citlivě) na pohřbu Olgy Havlové, na svatbě s Dagmar Veškrnovou, při projednávání státní krize, při setkání Václava Havla s Rolling Stones, Billem Clintonem, Jacquesem Chirakem... Je tu i slavné pískání Dagmar Havlové v parlamentu. Určitým komickým leitmotivem se stalo oprašování lupů z prezidentových sak...
Pokračování na straně 14
Dokončení ze strany 13
Jakkoli byl Václav Havel vůči natáčení vstřícný, lidé, s nimiž se setkával, byli někdy opačného názoru. Třeba takový Václav Klaus odmítl, aby byly jeho rozhovory s Havlem zaznamenány. Nicméně ve filmu nechybí, Pavel Koutecký ho zachytil v řadě „kolektivních“ scén a jeho role v nich rozhodně není zanedbatelná. Točit se ale nechtěl ani zpěvák Lou Reed. Ani Olga Havlová prý přítomnost kamery zrovna nevyhledávala.
Pavel Koutecký naskládal do krabic čtyřicet pět hodin filmového materiálu, dalších dvacet pět bylo pořízeno na video. S Václavem Havlem strávil štáb sto šedesát dnů a zachytil na devadesát událostí. Natáčení symbolicky rámuje první volba českého prezidenta a konec jeho druhého funkčního období.
Tragické úmrtí „Myslím, že jsme natočili něco unikátního i proto, že Havel byl unikátní zjev v politice. Každý normální standardní politik by si to asi rozmyslel,“ řekl Pavel Koutecký v rozhovoru pro časopis Týden, který vyšel v červenci 2006. To bylo už tři měsíce po režisérově smrti.
Pavel Koutecký tragicky zemřel 13. dubna 2006 při natáčení svého dalšího filmu. Producentce Jarmile Polákové z Nadace Film a sociologie zbyly krabice s unikátním filmovým materiálem, který dosud nikdo neviděl. Taková totiž byla dohoda s Václavem Havlem: po dobu jeho prezidentování se ani kousek filmu nedostane na veřejnost.
V průběhu karlovarského festivalu v červenci 2006 byla uspořádána tisková konference, na níž se před zraky novinářů Václav Havel poprvé sešel s dokumentaristou, kameramanem a střihačem Miroslavem Jankem.
Producentka ho po dlouhém rozvažování oslovila, aby po Pavlu Kouteckém film dokončil. Předpokládala, že Janek spolu se svou manželkou, střihačkou Toničkou Jankovou, budou mít dostatek trpělivosti, aby se s Kouteckého „pozůstalostí“ poprali.
Postupně začaly vznikat stále kratší a kratší, nicméně pořád příliš dlouhé verze budoucího filmu. Václav Havel neměl v plánu do konečné podoby snímku jakkoli zasahovat. Nicméně byl přizván na promítání dvou pracovních verzí. „Začátkem léta viděl tříapůlhodinovou verzi a pak i tu další, která byla o hodinu kratší. Vždy se dobře bavil,“ tvrdí producentka. Dobře se bavili i novináři, kteří už dokončený dvouhodinový film viděli poprvé loni 6. prosince. Už dlouho nepanovala po promítání českého filmu tak vstřícná atmosféra. Občan Havel je místy vtipnější než leckterá komedie a na rozdíl od řady thrillerů ani chvíli nenudí. Kouteckého observační metoda zaručuje nezúčastněný pohled a Jankova nezatíženost odstup.
Slavnostní předpremiéra filmu se koná právě dnes, ironií osudu na ní bude chybět hlavní hrdina. Tajemník Václava Havla v pátek oznámil, že kvůli zdravotním problémům bývalý prezident na promítání nedorazí. „Tiše a skromně doufám, že budu v tomto filmu působit převážně pozitivně, a pokud v některých momentech tomu bude naopak, že jeho diváci budou ke mně shovívaví,“ napsal Havel v dopise z roku 2006. Zda bude shovívavost zapotřebí, se diváci přesvědčí 31. ledna, kdy Občan Havel vstoupí do kin. O jedenáct dní později film uvidí i zahraniční publikum na festivalu v Berlíně.
***
Kdo také účinkuje
v Občanu Havlovi
Fenka Ďula - střední knírač
Olgy a Václava Havlových
Boxerka Šugr - fenka Dagmar
Veškrnové
Ivan Medek - ředitel odboru
vnitřní politiky Kanceláře
prezidenta republiky
(1993-1996) a kancléř
(1996-2000)
Anna Freimanová - tajemnice
prezidenta republiky
Egon Ditmar - ředitel
Protokolu KPR (1992-1996)
Vladimír Hanzel -
tajemník prezidenta republiky
a ředitel Sekretariátu
prezidenta
Ladislav Špaček - mluvčí
prezidenta republiky a ředitel
tiskového odboru (1993-2003)
Miroslav Sklenář - ředitel
Protokolu KPR (1996-2003)
Eliška Fučíková - ředitelka
Památkového odboru KPR
Pavel Řechtáček - číšník
a kuchař prezidenta republiky
Václav Klaus - předseda vlády
ČR (1992-1998), předseda
Poslanecké sněmovny ČR
(1998-2002)
Miloš Zeman - předseda
Poslanecké sněmovny ČR
(1996-1998), předseda vlády
ČR (1998-2002)
Bill Clinton - prezident USA
(1993-2001)
Jacques Chirac - francouzský
prezident (1995-2007)
Madeleine Albrightová -
velvyslankyně USA v OSN
(1993-1997), ministryně
zahraničí USA (1997-2001)
