27. července 2017 17:12 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Jiří Herczeg ke kauze Rath: Soud nemůže být copy centrem státního zástupce

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 9Diskuse
Soud s Davidem Rathem v pondělí 13. července. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Soud s Davidem Rathem v pondělí 13. července. | foto:  Michal Šula, MAFRA

PRAHA Ve čtvrtek tragicky zahynul advokát Jiří Herczeg jeho odborný článek měl vliv na rozhodnutí senátu Vrchního soudu v Praze v kauze exhejtmana Davida Ratha a spol. Přinášíme vám rozhovor, který s právníkem vydal server Česká justice. Herczeg mimo jiné hodnotí praxi nasazování odposlechů při vyšetřování trestné činnosti.

Váš článek „Zásada nemo tenetur“ a práva obviněného v trestním řízení“, kde se mimo jiné zabýváte doktrínou tzv. plodů z otráveného stromu, byl jedním ze stavebních kamenů rozhodnutí senátu Vrchního soudu v Praze v kauze Rath a spol., kterému předsedal soudce Pavel Zelenka. Ztotožňujete se se závěrem toho rozhodnutí?
Ano, rozhodnutí Vrchního soudu považuji za věcně správné. Samozřejmě nebudu zastírat, že mě citace mého článku nepotěšila. Není obvyklé, aby v rozhodnutí byla citována přímo část článku.

Článek jste napsal v roce 2009 a nyní je jeho téma více než aktuální.
Já za to bojuji delší dobu. Pravdou je, že ani Ústavní ani Nejvyšší soud se výslovně k téhle teorii nikdy nepostavili nebo se to nemuselo řešit. Lenka Bradáčová má pravdu v tom, že to není běžná věc nebo obecně uznávaná doktrína.

S obsáhlým odůvodněním rozhodnutí senátu soudce Zelenky, který označil nařízené odposlechy za nezákonné, tedy souhlasíte?
Ano, Vrchní soud v Praze odůvodnil svůj závěr o nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob tím, že příslušné příkazy a písemné žádosti nebyly dostatečně odůvodněny. Dle Vrchního soudu okresní soud fakticky rezignoval na svou rozhodovací činnost, když bez dalšího zkoumání převzal argumentaci státního zástupce. Sám soudce Zelenka upozornil na to, že nemá nic proti tomu, aby žádost o povolení odposlechů okresní soud zkopíroval, pokud by samotný návrh obsahoval všechny náležitosti. Jenže ten návrh státního zástupce je nesplňoval a praxe byla taková, že se návrh přinesl na flash disku a soudce udělal Ctrl C a Ctrl V, protože neměl dost času. To ale opravdu není argument. Ústavní soud v minulosti několikrát judikoval, že je věcí státu, aby zajistil materiální, organizační a personální podmínky k tomu, aby soudy mohly řádně soudit a zajistit právo na spravedlivý proces. Překvapilo mě, že v odůvodnění některých příkazů k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo ani to, pro jaký trestní čin se vede to trestní řízení. To je úplně bazální záležitost.

Proč je odůvodnění návrhu na povolení odposlechu tak zásadní, pokud je podezření na trestnou činnost?
Je třeba si uvědomit, že odposlech je naprosto brutální zásah do soukromí. Ročně se nařizuje asi 7 až 8 tisíc odposlechů. To číslo nemůže být ospravedlnění pro to, že rozhodnutí soudu nebude řádně odůvodněno. Soud odposlech povoluje ve chvíli, kdy tam není protistrana a jde pouze o návrh státního zástupce. Obhajoba a obviněný nemůže u soudu argumentovat, je to příkaz a neexistuje zde opravný prostředek. Obviněný může vznášet námitky až ve chvíli, kdy se odposlechy dostanou do spisu a je mu umožněno se s nimi seznámit. Právě proto je na rozhodnutí soudu o povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí třeba klást zvýšené nároky a musí obsahovat řádné odůvodnění.

Zajímavé je, že se ta problematika dostala na světlo tak výrazně v mediálně sledovaném případu Davida Ratha a spol.
Na to rozhodnutí je samozřejmě hodně vidět. Ale určitě není argument, že v případě Davida Ratha budeme tolerovat nezákonnost. Navíc Vrchní soud vlastně říká nejen to, že ty příkazy k odposlechům a sledování jsou nezákonné, ale také říká že informace, které jsou v odposlechu a sledování obsaženy, nelze dále v trestním řízení využít. To je nové. Na základě těch odposlechů byly provedeny další důkazy nebo vyslechnuti svědci, byly jim pouštěny odposlechy. I Davida Ratha se sedmi miliony zadrželi na základě ilegálních prostorových odposlechů. To znamená, že pokud bychom tu argumentaci dohnali do krajnosti, tak i tenhle zásadní důkaz byl získán nezákonně. Samozřejmě, že to je trochu v rozporu s obecnou představou spravedlnosti. Ale druhý názor, že tomu, kdo byl přistižen se sedmi miliony v krabici, už vlastně není potřeba dokazovat vinu, to je také krajní argumentace. Jsem velice zvědav, jak se k tomu postaví Nejvyšší soud.

Jaké rozhodnutí v otázce stížnosti pro porušení zákona očekáváte?
Myslím si, že stížnost pro porušení zákona Nejvyšší soud zamítne jako nedůvodnou.

Z jakého důvodu?
Jak jsem již řekl, argumentaci vrchního soudu považuji za vyváženou. Rozhodnutí je pečlivě vyargumentované, 44 stran odůvodnění, to není šité horkou jehlou. Samozřejmě Nejvyšší soud může stížnost pro porušení zákona zamítnout nebo jí vyhovět a vyslovit závazný právní názor. Nejvyšší soud se také může ztotožnit s argumentací Vrchního soudu v tom směru, že odposlechy a sledování byly nezákonné, ale už se nemusí ztotožnit s tím, že všechny informace, které z těch odposlechů a sledování byly pořízeny, jsou také nezákonné a procesně nepoužitelné. Tento právní názor, že nezákonnost původního důkazu se přenáší na další důkazy jako jed na plody z otráveného stromu, může být sporný a někomu může připadat, že se Vrchní soud trochu odchýlil od své rozhodovací praxe.

A vy si myslíte, že se vrchní soud od své dosavadní rozhodovací praxe odchýlil? Koneckonců právě tak argumentovalo Vrchní státní zastupitelství v Praze v podnětu pro podání „espézetky“.
Je pravdou, že jak Nejvyšší, tak Ústavní soud se k teorii plodů z otráveného stromu stavěly vždy zdrženlivě. Vím o rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterém soud vyjádřil názor, že když je nezákonné rozhodnutí o prodloužení vazby, tak všechna další rozhodnutí, která na to navazují, jsou také nezákonná. Ale jde o ojedinělé rozhodnutí. Z tohoto pohledu může někomu rozhodnutí Vrchního soudu Praze připadat překvapivé. To ale neznamená, že není věcně správné. Je třeba si uvědomit, že kauza Rath je postavena zejména na odposleších, pokud pominu výpověď spolupracující obviněné. Podle mě je názor, že pokud byly odposlechy pořízené nezákonně, musím je odstranit z vyšetřovacího spisu, správný. Musím také z vyšetřovacího spisu odstranit všechny důkazy z nich odvozené. Vrchní soud ale také v rozhodnutí uvádí, že důkazní situace bude v tomto případu oslabena, a proto musí Krajský soud věnovat pozornost dalším důkazům a indiciím. Ony třeba v tom spise jsou, ale nebyla jim věnována taková pozornost.

Takže to není o tom, že by všechny ty důkazy nebylo možné použít?
Ne, ale je potřeba zvážit, jestli ty důkazy nemohly být získány jinak, případně vyhodnotit důkazy, které již ve spise jsou.

Ve stížnosti pro porušení zákona je argumentováno proti teorii plodů otráveného stromu mimo jiné i názory právních autorit v čele s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem, kteří upozorňují na úskalí jejího využití v praxi trestního řízení.
Myslím si, že s tím asi mohu souhlasit. Říkají, že to není ani bílé, ani černé, ale šedivé. Nikdy se teorie plodů z otráveného stromu neobjevila v rozhodnutí, podle kterého by se dalo určit, kdy je stupeň toxicity takový, že je to už nezákonný důkaz a kdy je možné ho ještě připustit. Představte si situaci, kdy je při nelegální domovní prohlídce objevena mrtvola. Můžeme ji ignorovat? Asi se všichni shodneme, že nikoliv, bránilo by to představě o obecné spravedlnosti. Na druhou stranu, pokud při nelegální prohlídce najdeme nějakou listinu, která bude obsahovat třeba číslo účtu, na kterém jsou peníze z trestné činnosti, tak to je situace, kdy bychom řekli, že listina jako důkaz byla získána nezákonně a tu informaci o čísle účtu nemůžeme použít. I Ústavní soud říká, že v případě nelegálních domovních prohlídek je třeba vrátit všechny věci, které byly zabaveny a je třeba obnovit důkazní stav před zahájením té prohlídky. Ona sama teorie plodů z otráveného stromu, jak ji tady prezentuji, je velmi zjednodušena. Ve Spojených státech má spoustu výjimek a vždy je potřeba zhodnotit konkrétní situaci.

Jaký by podle vás mělo rozhodnutí Nejvyššího soudu vliv na probíhající řízení?
Stížnost je podávána v neprospěch obviněného, takže Nejvyšší soud nemůže rozhodnutí zrušit. Může pouze akademickým výrokem konstatovat, že byl porušen zákon ve prospěch obžalovaného Ratha. Může ale v odůvodnění vyjádřit závazný právní názor. Pokud by byl v rozporu s názorem Vrchního soudu, musel by se Krajský soud v Praze řídit právním názorem Nejvyššího soudu. Pokud by se totiž celá věc dostala v závěru k Nejvyššímu soudu, tak ten bude samozřejmě rozhodovat v souladu se svým předchozím rozhodnutím. Ale jak jsem již řekl, neočekávám žádné silné vyjádření Nejvyššího soudu.

Ona je také otázka, zda ta stížnost pro porušení zákona ze strany ministra spravedlnosti nepřichází v nevhodnou chvíli, vzhledem k tomu, v jaké fázi řízení se věc nyní nachází.
Ano, Nejvyšší soud by vlastně zasahoval do probíhajícího trestního řízení. To není správné a nemá to tak být. Od toho je eventuálně po skončení řízení dovolání.

V textu stížnosti pro porušení zákona se objevuje na adresu vrchním soudem vytknutých vad řízení termíny typu „drobné porušení zákona“.
To je věc do diskuze, podle mého názoru nešlo o drobné nezákonnosti. Absence řádného odůvodnění soudního rozhodnutí o povolení odposlechu nebo sledování osob je zásadní nedostatek. Soud nemůže být copy centrem státního zástupce nebo snad dokonce jeho pomocníkem. Soudce musí být naopak filtrem a garantem zákonnosti.

V té „espézetce“ ministr Pelikán píše i to, že váš článek, který jsme zmiňovali, je v rozhodnutí senátu Pavla Zelenky vytržen z kontextu, protože vy se v něm věnujete primárně tomu, jak se mají hodnotit důkazy v případě, že je někdo k výpovědi nucen pod pohrůžkou fyzického násilí.
Ano tady nejde o tento případ, ale nezákonnost je stejná. Jestliže výpověď obviněného byla získána donucením, jde o absolutně neúčinný důkaz. Jestliže příkaz k odposlechu nebyl řádně odůvodněn, jde rovněž o absolutně neúčinný důkaz.

Jak hodnotíte praxi, kdy je odposlech první volbou orgánů činných v trestním řízení?
Je to špatná praxe. Klasická policejní práce, tedy práce v terénu, výslechy zájmových osob a další, ustupuje do pozadí. Všude se nasazují odposlechy. To, že má dnes každý mobilní telefon, přece neznamená, že budeme v každé věci nařizovat odposlech. V tomto směru si myslím, že vrchní soud se k tomu postavil správně. Nelze si takto ulehčovat práci a vloupávat se do soukromí občanů jenom proto, že je to nejjednodušší.

Česká justice
  • 9Diskuse




Najdete na Lidovky.cz