Nemohu nevnést do této vzpomínky osobní polohu, neboť mi Jura dva roky dělal šéfa v sekci vnitřní politiky prezidentské kanceláře. Znali jsme se ovšem už pár let před listopadem 1989 z Filmového klubu, který se stal jedním z „doupat“, kde se připravovaly protirežimní petice. V roce 1988 podepsal prohlášení HOS (Hnutí za občanskou svobodu). V restauraci Paroplavba se Sašou Vondrou a Václavem Havlem vymysleli Několik vět, přičemž se pyšně hlásil k autorství názvu. Logicky patřil na jeviště Činoherního klubu při zakládání Občanského fóra a účastnil se jednání s komunistickými protějšky. Zakopaná slivovica Být tak režisérem, Křižan by u mě hrál typického Valacha; chlapisko jako z kovbojky, tvrdé a paličaté, s vrozeným smyslem pro spravedlnost. Snad mohu prozradit, že jsme mu jednou na zahradě zámku v Lánech k narozeninám zakopali slivovicu, jenže mezitím se setmělo a my ji dlouho, naštěstí nakonec úspěšně hledali.
Narodil se 26. října 1941 ve Valašském Meziříčí. Jeho otec byl v politickém procesu odsouzen za tzv. velezradu (při pokusu o útěk se dostal do přestřelky s pohraničníky) a v roce 1951 popraven. Sedmnáctiletého syna půl roku před maturitou vyloučili z gymnázia, jelikož po úmrtí Antonína Zápotockého napsal hanlivou Ódu na smrt ušatého torpéda a estébáci na ni přišli. Pracoval jako havíř a v dalších dělnických profesích. Teprve za pražského jara se mohl stát novinářem v Mladé frontě, zprvu ve sportovní redakci, pak ve víkendové příloze. V letech 1964–1968 vystudoval (napočtvrté) scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V roce 1971 mu vyšel v Nizozemsku a ve Švédsku pod pseudonymem Jan Beran román Exercicia.
Od poloviny 70. let se živil na volné noze, mimo jiné jako úpravce v dabingovém azylu režimu nepříjemných lidí. Hrdý a statečný občanský postoj projevil, když měl dostat spolu s ostatními tvůrci Státní cenu Klementa Gottwalda za film Martina Hollého Signum Laudis (1980), který také vyhrál na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, v němž Vlado Müller představuje kaprála na frontě první světové války. Metál odmítl s tím, že samozřejmě nemůže převzít diplom se jménem vraha jeho otce.
Český lev za „eastern“ Debutoval scénářem ke zbytečně zapadlému Gajerově snímku Horký vzduch (1965) s pozoruhodným výkonem Zdeňka Štěpánka v úloze zarputilého vesničana. Adaptoval londonovské povídky v Sirového snímcích Kaňon samé zlato (1971) a Cesta na jihozápad (1989), pokusil se o katastrofický žánr v Hrozbě (1978) téhož režiséra, pro něhož rovněž vymyslel příběh čtrnáctiletého jezdce a jeho koně s vrozenou vadou Outsider (1987). Byl autorem předloh k Vláčilově dramatu z poválečných Beskyd Stíny horkého léta (1977) s Jurajem Kukurou, podílel se například na Jirešově Prodlouženém čase (1984), Trančíkově Iné lásce (1985) či na Michálkovu „easternu“ Je třeba zabít Sekala (1998), za který získal Českého lva. Česká televize shodou okolností na neděli ve 20 hodin naplánovala Hollého a Křižanovu autobiografickou baladu Tichá bolest (1990), v níž Rudolf Hrušínský v jedné z posledních rolí hraje starého venkovana, jemuž popravili syna jako třídního nepřítele.
V letech 1992–1994 byl náměstkem ministra vnitra, učil na FAMU, pak se odjel věnovat do valašských Branek svému restituovanému statku, lesu a koním. Připomněl se Hollého televizním seriálem Na lavici obžalovaných justice (1998–1999), cyklem pro Slovenskou televizi Záchranári (2003) a naposledy scénáři k Michálkově přepisu Haklovy prózy O rodičích a dětech (2008) a k Balkovu Pokoji v duši (2009). Měl rozepsané paměti. Letos kandidoval do Poslanecké sněmovny za TOP 09 ve Zlínském kraji. Z prvního manželství s již zesnulou nakladatelskou redaktorkou Vlaďkou měli dcery Rebeku a Barboru.
