Ve včerejších Lidových novinách jsem si přečetl ohromující rozhovor s Jiřím Paroubkem (Paroubek: V pozici toho Žida jsme my, LN 17. 5.), v němž konečně veřejnosti odhalil mé předlistopadové působení v redakci Rudého práva. Bingo! Já věděl, že to jednou vyjde najevo, a teď nezbývá, než se upřímně přiznat.
Nebylo v našem stranickém deníku všechno až tak špatné. Ano, psali jsme články, v nichž jsme odkrývali reje nepřátel socialismu a tzv. Chátru, ale neváhali jsme též otevřeně poukázat na leckteré nešvary, přebujelou byrokracii, nedostatek disciplíny a kázně v závodech, které vyplývaly z nedostatečné ideologické práce základních organizací zvláště mezi mládeží a podcenění vedoucí úlohy komunistické strany, a chválili kolektivy, které šly příkladem přijímáním socialistických závazků. Ostře jsme odsoudili řádění izraelských hrdlořezů, eskalaci imperialistické agrese proti Nikaragui, varovali před militaristickým kurzem americké administrativy a ocenili moudrý přístup sovětských představitelů na poli mírových iniciativ. Po uzávěrce ale byla vždycky nějaká legrace. Jarda Kojzar vzal kytaru a zanotoval Vpřed, rudí námořníci, Mařenka Boudová se hned přidala, Zdenko Pavelka kozáčka zatančil a Olda Švestka všem po kalíšku vodky nalil... Pokud já byl redaktorem RP, pak Václav Havel šéfoval ND Na další žertování nemám žaludek. S politickou obludou Paroubkem se nemíním mazat, dávat ji k soudu, žádat omluvu, natož čekat na údajné svědectví „lidí, kteří si to velmi dobře pamatují“. Odpovím jen tolik. Pokud jsem kdy byl redaktorem Rudého práva, pak Otakar Motejl tehdy dělal ministra spravedlnosti ve vládě Lubomíra Štrougala, Václav Malý vedl sdružení Pacem In Terris a Václav Havel šéfoval Národnímu divadlu. A Jiří Paroubek NENÍ odporný upocený lhář, kandidát spolupráce StB, autor oslavného článku o Vítězném únoru, normalizační náměstek RaJ, který měl a má kontakty na KGB, a kumpán mafiánů z podsvětí, jehož další veřejné působení představuje vážné ohrožení demokracie v naší zemi.
O autorovi| Jan Rejžek, publicista
