* LN S Popluhárem jste dlouhá léta hrávali v reprezentaci, byli jste i u stříbra z Chile 1962. Vy byste jej rovněž zvolil slovenským fotbalistou století?
Nejspíš ano, i když bych váhal mezi ním a Antonem Malatínským, v šedesátých a sedmdesátých letech tvůrcem slavného týmu Trnavy. Dnešní generace už ho jako hráče nepamatují, ale byl výtečný. A jako trenér byl Malatínský rovněž výjimečný.
* LN Když jste se v reprezentaci coby záložník pouštěl do pověstných slalomů, pomáhal vám i pocit, že za vámi všechno jistí Popluhár s Pluskalem?
Nepochybně. A ještě Láďa Novák na levém beku, protože já hrával levého záložníka. Ti tři pro mě byli taková pojistka.
* LN Ján Popluhár v lize dlouho hájil barvy Slovanu – jak se vám hrávalo na Tehelném poli?
Mně vždycky dobře. Chodilo tam hodně lidí, kteří uměli povzbuzovat a ocenit dobrý fotbal, takže jsem tam rád hrál s reprezentací, ale i ligu s Duklou. Tam jsem totiž cítil, že fanoušci Duklu berou. Rozhodně víc než v Praze.
* LN Jak se vám proti Popluhárovi hrálo?
Těžko, protože to byl nekompromisní zadák, nebylo snadné přes něho přejít. Záleželo na situaci, ale často jsem radši volil přihrávku.
* LN Co by si dnešní stopeři mohli od Popluhára vzít?
Skvělou hru hlavou, zákroky bez faulů, ohromnou poctivost v přístupu k fotbalu. Měl jsem ho velmi rád a mrzí mě, že z té báječné obrany z Chile zůstali už jen krajní beci Láďa Novák s Honzou Lálou...
***
Měl jsem ho rád a mrzí mě, že z té báječné obrany zůstali už jen Láďa Novák a Honza Lála
