Rodinu V. K. verdikt potěšil, i když původně chtěla třikrát tolik. „Konečně někdo jasně pověděl, že nemocnice i záchranka pochybily. To je důležité,“ řekl LN řidičův syn. Život V. K. změnila neuvěřitelná náhoda. 18. června 2006 ve dvě hodiny ráno zavolali posádku „jeho“ vozu k muži, kterého nemocnice přijala na chirurgii s bolestí břicha. V noci se ale začal chovat divně a sanitka jej měla převézt na psychiatrii. Během předávání se jim však pacient vysmekl a začal prchat. V. K. vyběhl před budovu, aby obsadil únikové cesty. Prchající se mezitím „probil“ na gynekologii, bez přemýšlení vyskočil z okna a ze zhruba sedmi metrů dopadl na hlavu V. K.
Skokan se jen otřepal a dopadení unikal až do večera. Zato V. K. málem nepřežil a následky má dodnes. „Neumí si zapnout knoflík, není schopen pochovat vnučku. Pořád u něj musí někdo být, změnilo to život celé rodiny,“ popsala důsledky skoku jeho žena. Zraněný řidič a jeho rodina chtěli za způsobené útrapy 1,5 milionu korun. Nemocnice podle nich pochybila třeba tím, že pacienta nedokázala utlumit léky, záchranka zase tak, že svému řidiči nezajistila dostatečný doprovod.
Obě žalované instituce namítaly, že šlo o „mimořádný exces, za který může vyšší moc“, a nikdo by proto za něj neměl nést zodpovědnost. Podle Cepla je ale obrana, že „za jistých okolností může prostě pacient uniknout“, nepřijatelná, a nařídil proto nemocnici i záchrance platit. V. K. se ale podle něj zapojil do honičky dobrovolně, a za své zranění si tak může částečně sám. Proto požadavky rodiny výrazně zkrátil.
