Už pět měsíců, od odvolání Michaela Kocába, leží na stole otázka: Má funkce zmocněnce pro lidská práva v této vládě smysl? Má smysl ve vládě, které už radí bytostný konzervativec Roman Joch? Aby bylo jasno, to není nic proti Nečasově kabinetu ani proti Jochovi, to jen otevírá základní systémovou úvahu.
Když včera Radek John řekl, že „zmocněnec, případně zmocněnkyně“ bude jmenován v horizontu „dní neboli hodin“, dal věci klasický tuzemský ráz. A mediální otázky se už hrnou: Kdo to bude? (Že by druhý Kocáb?) Bude to žena? (Že by druhá Šabatová? Nakonec z toho „vylézá“ expertka na právní ochranu dětí Monika Šimůnková.) Kdy to bude? To vše ale není systémově podstatné.
Podstatný je typ onoho člověka. Kdyby vláda chtěla udělat zmocněncem nějakého druhého Jocha, ať tu funkci raději zruší. Má-li mít smysl, musí ji vykonávat někdo, kdo se dívá na svět i lidská práva trochu jinýma očima než Joch. Duel mezi Jochem a názorovým disidentem může být zajímavý. Duel mezi dvěma Jochy je zbytečný, to raději ponechte jen toho autentického. Tohle je zásadnější věc než „diskuse o jménech“. A měla by být i veřejnější.
