Podle politologa Miroslava Mareše sebraly Dělnické straně hlasy především jiné na protestu založené strany - Suverenita Jany Bobošíkové, VV a Zemanovci: „Byla tu řada soft protestních alternativ, což tvrdé extremisty připravilo o voliče.“ Za volby mohla Dělnická strana získat, pokud by tedy překročila zákonem stanovenou hranici 1,5 procenta hlasů, zhruba osm milionů korun, tedy desetkrát víc než za loňské eurovolby. Vandas nehodlá z čela strany odejít a tvrdí, že výpadek peněz ji příliš nepoškodí: „Jsme zvyklí stranu řídit z darů a dobrovolných příspěvků.“
Dělnickou stranu volilo skoro 60 tisíc lidí a v jihočeském Hvozdci a Lesním Jakubově u Třebíče dokázala zvítězit. To Miroslav Sládek dopadl daleko hůře, když jeho republikáni získali jen 1993 hlasů. Národní strana, proslulá plánem vystěhovat Romy do Indie, se voleb vůbec nezúčastnila, ještě před nimi se totiž de facto rozpadla.
Na Zlínsku marně bojoval na kandidátce KSČM šéf prostalinského Svazu mladých komunistů Československa (Komsomol) Lukáš Kollarčík. Ten loni vyhrál krajské primárky, ale vedení strany ho dodatečně zařadilo až na třetí místo. „Měl jsem v komparaci s jinými čelnými kandidáty minimální množství vlastních propagačních materiálů,“ lituje Kollarčík. Podle svých slov ale nezahořkl a chce zkušenosti zúročit. Co se nezdařilo na Zlínsku, povedlo se v Praze, kde se za komunisty do parlamentu dostala Marta Semelová, proslulá svými radikálními starokomunistickými názory.
