Nebyl z těch, kdo se snadno svěřují se svými pocity nebo snad soukromými starostmi. Neuspěli u něj ani u jeho neméně oblíbené ženy Liby, jak ji s láskou jmenoval, lovci bulvárních senzací, na veřejnosti se skrýval za černé brýle a kšiltovku do čela, jen málokdy se v rozhovoru „otevřel“.
O to vzácnější byly okamžiky, kdy vyprávěl o tom, co miluje, o čem přemýšlí, co považuje za podstatné a co jej znepokojuje. Pokud však k někomu pojal důvěru, vždycky jako by ožil a pak slovy a úvahami nešetřil.
