„S hlubokým zármutkem oznamujeme, že nás včera v podvečer navždy opustil skvělý člověk, vrchní sládek a spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard, Josef Vávra. Odešel po krátké, těžké nemoci ve věku nedožitých 67 let,“ informoval prostřednictvím tiskové zprávy v pondělí odpoledne mluvčí pivovaru Radek Tulis.
Kolegové a zaměstnanci na něj budou vzpomínat nejen jako na zaměstnavatele a nadřízeného, ale také jako na člověka s velkým srdcem. „Odešel profesionál, který svoji práci měl opravdu velmi rád a věnoval se jí na maximum. Odešel parťák, se kterým jsme si přes třicet let společně plnili to, o čem jsme na začátku jen snili,“ konstatoval spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard.
„Josef byl srdcem každého našeho piva. Bez jeho nadšení a řemesla by naše pivo nebylo takové, jaké je. Odešel dobrý kamarád. Bude nám všem opravdu moc chybět, profesně i lidsky,“ dodal.
Josef Vávra se Stanislavem Bernardem byli parťáci desítky let. Když se v roce 1991 objevila příležitost v privatizační dražbě koupit zchátralý humpolecký pivovar, byl to Vávra, kdo vyzval Bernarda ke spolupráci. Ještě s tehdejším společníkem Rudolfem Šmejkalem pivovar 26. října 1991 vydražili za astronomickou částku 52 milionů korun.
„V té době si také rozdělili role, které jim zůstaly po bezmála 35 let společného podnikání. Stanislav Bernard měl na starosti ekonomiku, obchod a marketing, Josef Vávra výrobu a kvalitu piva,“ zmínil Tulis.
Přesto Josef Vávra do marketingu velmi výrazně zasáhl a i on se stal tváří jedné z reklamních kampaní. Jeho recept „Nalil jsem trochu grepové šťávy do půllitru, k tomu jsem přidal nealko pivo, zamíchal jsem to lžící, ochutnal. No a hotovo.“ v posledních letech zlidověl. Vávra popisoval, jak vzniklo nealkoholické grepové pivo, seděl při tom na židli tváří do kamery.
Chtěl být námořním kapitánem. Nedovolili mu to
K vaření piva se však Josef Vávra dostal víceméně z nouze. Pocházel ze selské rodiny z Humpolecka a původně se toužil stát námořním kapitánem. Jenže synovi politicky nepohodlného rolníka představitelé tehdejšího režimu dali rázně najevo, že na střední či vysokou školu může zapomenout.
Vyučil se proto sladovníkem. Nakonec až v dospělosti při zaměstnání se mu podařilo vystudovat průmyslovou školu a jako vynikající student později dokončil i Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Profesní dráhu zahájil v ostravském pivovaru Ostravar a právě v té době se seznámil se Stanislavem Bernardem.
Společně humpolecký pivovar proměnili z podniku na pokraji krachu v respektovanou značku, která získala stovky ocenění, včetně těch nejprestižnějších, po celém světě. Pivovar exportuje do desítek zemí. Od roku 2000 má vlastní sladovnu v Rajhradě u Brna, které se Josef Vávra osobně naplno věnoval.
„Pivovar se stal součástí života nejen Josefa Vávry, ale i jeho rodiny. Manželka Iva vede kontrolu kvality, bratr Petr je v pivovaru od počátku vedoucím údržby, dcera Jana pracuje v marketingu, součástí rodinného pivovaru byli a jsou i další sourozenci a členové rodiny,“ přiblížil Radek Tulis.
Nejen pivovaru a pivu se během svého života Josef Vávra věnoval. V mládí na vrcholové úrovni provozoval atletiku, byl vynikajícím běžcem. Z osobních důvodů však odmítl nabídku do reprezentace, což se svazu nelíbilo.
Později se stal nadšeným sportovním střelcem. Ve svých kategoriích byl úspěšný i na mezinárodní úrovni. Žil na samotě u Humpolce, nedaleko svého rodiště, v domě obklopeném přírodou. S manželkou Ivou vychovali tři děti, mají dvě vnoučata.
