Někdejší náměstkyni ministra pro místní rozvoj a expertku na evropské dotace policie v říjnu 2006 obvinila z přijetí dvoumilionového úplatku.
Později se ukázalo, že policie chybovala a Jourová dnes chce po státu 8,7 milionu korun odškodného.
Soud minulý čtvrtek otevřel spor mezi Věrou Jourovou a ministerstvem spravedlnosti. Někdejší sociálnědemokratická náměstkyně ministra pro místní rozvoj chce po České republice celkem 8,7 milionu korun za to, že byla v minulosti neprávem obviněna z účasti na korupční kauze „Budišov“. Ministerstvo spravedlnosti nároky Jourové většinou odmítlo, lehké to Jourová nebude mít ani u soudu. To už soudkyně Lucie Šternová z Obvodního soudu pro Prahu 2 naznačila.
Detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu si 14. října 2006 přišli pro Věru Jourovou přímo k letadlu. Expertka na získávání evropských dotací se zrovna vracela z Běloruska, domů se však už nedostala. Místo toho putovala k výslechu, policie ji obvinila z toho, že od starosty Budišova Ladislava Péti přijala dvoumilionový úplatek za to, že prosadí dotaci z evropských fondů na opravu budišovského zámku, a příštích pětatřicet dní strávila ve vazbě.
Nejdřív se zdálo, že brzy přijde velký proces. Vyšetřování kauzy Budišov se ale stále protahovalo a protahovalo, až nakonec vyšumělo do ztracena. V létě 2008 pak policie stíhání někdejší náměstkyně ministra pro místní rozvoj musela pro nedostatek důkazů zastavit. Brzy poté se pozice prohodily a Jourová začala usilovat satisfakci.
Propásnutá lhůta Jourová chce celkem 8,7 milionu korun a omluvu, která má být zveřejněna v televizi Nova, v ČTK a v deníku Mladá fronta DNES. 3,7 milionu požaduje za ušlou mzdu a za právní služby, které si musela kvůli svému stíhání objednat. Zbylých pět milionů chce jako nemateriální újmu za strádání, které jí přineslo zatčení a vazba – tedy především za omezení své svobody, nepřátelské a nedůstojné prostředí vazby a omezení styku s dcerou, která se navíc po matčině propuštění zhroutila a trpí depresemi.
Jenomže právě oněch pět milionů bude vysoudit mimořádně složité. Někdejší advokát Jourové Karel Brückler totiž žalobu podal po více než šesti měsících od chvíle, kdy policie ukončila stíhání, a zákon přitom jasně předepisuje půlroční lhůtu. Současný advokát Jourové Václav Vlk argumentoval u soudu tvrzením, že lhůta by se měla počítat od pozdějšího data, protože zásahy do práv jeho klientky neskončily zastavením stíhání. Z hlediska spravedlnosti by to bylo nespravedlivé Právní názor soudkyně Šternové je ale v tomto bodě víceméně jasný. „S ohledem na konformní výklad zákona, dřívější rozhodování tohoto soudu a rozhodování odvolacího soudu se asi od tohoto pohledu na věc neodchýlím. Bylo by to z hlediska spravedlnosti nespravedlivé,“ odmítla Vlkovy námitky předběžně soudkyně.
Vlk proto počítá s tím, že se obrátí na Ústavní soud. To bude trvat každopádně dlouho, advokát nicméně věří, že uspěje. „Já tvrdím, že lhůtu nelze počítat od okamžiku zastavení trestního stíhání, protože následky trvaly daleko déle a moje klientka se se z nich teprve vzpamatovávala. Navíc mi krátkost lhůty přijde nepřiměřeně krutá. Nemá to vůbec žádné odůvodnění, vždyť normální škoda se promlčuje až po třech letech. Existuje již navíc rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, které nám dává částečně za pravdu,“ vysvětluje svůj optimismus Vlk.
To bylo od vás velmi velkorysé Lehké to Jourová nebude mít ani při prokazování svého tvrzení, že kvůli vazbě přišla o dva kontrakty, za které měla získat celkem zhruba 3,5 milionu korun. Oba se týkaly získávání evropských dotací. V tom kratším, šestapadesátidenním,měla Jourová za každý den inkasovat 550 eur, v tom delším, který měl trvat 210 dní, měla brát 450 eur. Obě smlouvy ovšem společnost, která si expertní služby Jourové najala, vypověděla, což příslušné dokumenty prokazují.
I tady se ale Šternová hodlá do případu ponořit hlouběji. Jourové každopádně příliš nepomohl její dlouholetý známý a příležitostný spolupracovník Dimitrij Švec. Ten sice před soudem přesvědčivě popsal okolnosti, za jakých Jourová o kratší z obou kontraktů přišla, zároveň ale prohlásil, že platit ho měla ze svých peněz, a to 150 a 200 eury měsíčně. Na otázku, jestli peníze dostal, odvětil, že nikoliv, a dodal, že je zpětně po jejím propuštění ani nechtěl. „To bylo od vás velmi velkorysé,“ ukončila výslech Šternová. Byli ke mně shovívaví Na Vlka se pak soudkyně obrátila s tím, že odměnu, kterou měla Jourová za své služby dostat, nejspíš neměl být jejím čistým ziskem, a nebude ji proto možné celou vyplatit. „Musíme to očistit o tyto výrazné náklady, o ty vám bude muset být snížen ušlý zisk,“ vysvětlila Šternová a dodala: „Mrzí mě, že tady tyto věci nezazněly dřív.“
Jourová proto začala soudkyni vysvětlovat, že nikoho dalšího ze svých peněz neplatila. Navíc prohlásila, že Švec svůj podíl na kontraktu nejspíš poněkud přeceňuje: „Rozsah jeho spolupráce byl menší - odhaduji to tak na 50 tisíc korun honoráře, kterou jsem mu zůstala dlužna.“
Jeho velkorysost pak zdůvodnila shovívavostí svých známých a spolupracovníků: „Přišla jsem z vazby, měla jsem vykradený byt a vybraná konta potřebná pro běžné žití i pro podnikatelské aktivity. Lidé v mém okolí ale tuto moji situaci znali, a v té době mi proto nechodily vůbec žádné faktury.“ Šternová poté případ odročila na konec června, kdy by měl zaznít rozsudek.
Odsouzený korunní svědek Na kauzu Budišov upozornil na podzim 2006 prostřednictvím televize Nova architekt Marek Řičář. Podle prvních zjištění policie šlo o skupinku lidí, kteří chtěli nadhodnocením ceny rekonstrukce zámku v Budišově převést třicet milionů korun z evropských fondů do vlastních kapes. Řičář zároveň tvrdil, že mu tito lidé vyhrožují.
Následovalo zatýkání a ve vazbě postupně skončil budišovský starosta Péťa, bývalý šéf sekretariátu sociálnědemokratických vlád Zdeněk Doležel, známý z kauzy „pět na stole v českých“, jeho podřízený Miloslav Řehulka. A Jourová, která prý měla za pomoc s plánem zinkasovat dvoumilionový úplatek.
Dva nezávislé audity pak ale potvrdily, že rekonstrukce budišovského zámku předražená nebyla. Sama Jourová zvýšení ceny vysvětluje tím, že na její radu se k žádosti o dotaci přidal i nedaleký zámek v Třebíči. Samotného Řičáře Městský soud v Praze poslal loni v říjnu za dotační podvod (v jiném případě) na sedm let za mříže.
